Pohádka Perinbaba je moje srdcová záležitost a jsem rád, že táta natočil druhý díl, svěřuje se Jorik Jakubisko
„Jsou to takové slovenské Tři oříšky pro Popelku. Každé Vánoce tam běží v televizi.“ Tak mluví o pohádce Perinbaba od Juraje Jakubiska jeho syn a výkonný producent druhého dílu. Jakou specializaci studoval na univerzitě? Ve které fázi začal na tátově filmu spolupracovat? Co prozradil k hercům? Jak dělali casting na psa? A jaký byl Juraj Jakubisko?
Pohádka Perinbaba je na Slovensku ikonická. „Já jsem se narodil těsně před premiérou (1985), takže je to moje srdcová záležitost. Jsem rád, že se táta odhodlal natočit pokračování. Někteří lidé očekávali retropohádku, pokračování předchozího příběhu, a já jsem rád, že se rozhodl převyprávět ji nové generaci. Udělat novou kultovní Perinbabu.“
„Film je trochu akčnější a dynamičtější, ale je to dáno dobou, protože mladá generace žije ve shonu a žije paralelu dvou světů. Máme reálný a digitální svět.“ Na to odkazuje i název nového filmu Perinbaba a dva světy.
Juraj Jakubisko prý vůbec nechtěl točit druhý díl pohádky. „A to z jediného důvodu: pro něj Perinbaba byla vždy Giulietta Massina (herečka a manželka italského režiséra Federica Felliniho). Teprve když viděl, že ji díky novým technologiím může přivést zpět na plátno, změnil názor,“ uzavírá Jorik Jakubisko v Blízkých setkáních.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
