Po půl roce bych přemýšlel, jak se uživit, říká k uzavření divadel Josef Polášek

Josef Polášek s rouškou ve studiu Dvojky

I když má dnes Josef Polášek svátek, byl to on, kdo přinesl dárek – domácí meruňkovou marmeládu. Peče i výborný chleba. Na své zájmy má teď, když jsou divadla zavřená, víc času.

„Máme s rodinou příležitost být spolu. Ale kdyby to trvalo půl roku, tak už bychom měli starost, jak se uživit,“ přiznává herec. Paradoxně těsně před premiérou měla komedie o setkání na psychiatrii, ve které měl hrát.

Aby mě v reklamně nepoznali

Josefa Poláška lidi znají i z reklam. „Vystupovat v reklamě se dřív považovalo za něco špatného. To se mění. V reklamě s prasátkem, co má zahnutý zuby, jsem si tehdy vyprosil, že budu mít beranici, aby mě nikdo nepoznal. Dlouho to tak bylo.“

Svatbu si zopakoval

Po dvaceti letech si zopakoval svatbu. „Stáli jsme před oltářem o dvacet roků zralejší, stejní byli světci, kněz i část hostů. Poprvé jsem přemýšlel, jestli jsme udělali správnou volbu. Teď jsem vůbec nepochyboval.“

Polášek měl už tři děti, když se s rodinou rozhodli přesídlit do Prahy. „Bylo to v roce 2003, když přišla nabídka snů z Divadla Na zábradlí. Moje žena Míša hned souhlasila. Někdy je dobré udělat změnu a vyplout nad hlubinu.“

Pěstuje si na svůj chleba vlastní kvásek? Kam se podíval se svým obytným vozem? Kdo mu ušil roušku na cestu do studia?

autoři: Tereza Kostková, Zdenka Kuchyňová

Odebírat podcast

Související