Plagiátor není ten druhý. Ale ten horší, vzkazuje Cimrmanům Milan Šteindler

„Hráli jsme divadlo pro radost a pro spolužačky, krasavice naší devítiletky. Vznikli jsme bez ambice vystupovat na veřejnosti, natož se stát slavnými. A trvá to dodnes,“ říká jeden z otců divadla Milan Šteindler. On alkohol hrál vůbec v historii divadla velkou roli.

Divadlo a hospoda (Na mýtince)

„Začali jsme hrát v době, kdy jsme začali ochutnávat jabčák a podobně kvalitní nápoje, které byly v době socialismu k dispozici. A postupně jsme zjistili, že nám to dává energii jak do života, tak do toho divadla.“ Na Sklep se tak dá koukat i jako na vedlejší produkt schůzek po hospodách a restauracích.

Šteindler sám fandil Semaforu. A má rád Cimrmany. „David Vávra se šel jednou podívat na jejich Hospodu Na mýtince. Vyprávěl mi to a já potom na ty motivy zrežíroval to, co jsme hráli my. Pro mě není plagiátor ten, kdo je druhý, ale ten, kdo je horší. Tímto se Cimrmanům omlouvám.“

Konsensus po sklepácku

Sklepáci mají svéraznou dramaturgii: „Funguje to tak, že minutu před představením nevíte, co se bude hrát, protože na chodbě se řve: Tohle já hrát nebudu, to je starý!“ Když si pak během hraní nemůže vzpomenout na text, mlčí. Po chvíli publiku vysvětluje:

Členové divadla Sklep hráli taky pro naše vojáky v Afghánistánu. „I já jsem tam pocítil cosi jako národní hrdost," přiznává Milan Šteindler|foto: Václav Peták, Divadlo Sklep

„To, co jste slyšeli, byla dramatická pauza. To je náš divadelní výrazový prostředek.“ Trému má ale pořád. „Proto nemoderuju. Nikdy nevíte, co bude. Jestli vám host nezemře na scéně. V posledních letech se to ale s mojí trémou značně zlepšuje.“

Manuál na záchranu světa

K 45. výročí si Divadlo Sklep věnovalo film Tajemství Divadla Sklep aneb Manuál na záchranu světa. Režisérka Olga Dabrowská žádala Šteindlera o názor ještě před finálním střihem. „Stejně si to pak dělala, jak chtěla,“ glosuje. Reakce diváků při premiéře ho prý ale příjemně překvapila. „Tleskali celé titulky. A ty jsou dlouhé.“