Pavel Novák: Být Španělem
Když má sloveso „být“ různé tvary podle toho, k jakému účelu je chcete použít... Jazykové záludnosti. Fejetony zahraničních zpravodajů.
Češtiny znalí cizinci nám asi právem vytýkají, že některá naše slovesa se časují dost složitě. Dokonce takové základní sloveso jako „být“ nemá v jednotlivých osobách přítomného času ani stopu po „b“. Jenže právě sloveso být je velmi záludné ve španělštině.
Může se totiž vyjádřit třemi různými slovy „ser, estar a haber“. Přitom jednoduchá poučka o tom, kdy které použít, není pro Čecha právě úplně logická. Slovo „ser“ (tj. já jsem – „yo soy“) je pro případy, když něco trvá nebo má vlastnost stále, permanentně a nemění se. Kdežto „estar“ (tj. já jsem – „yo estoy“) je pro dočasné stavy a pro lokalizaci předmětu. Když je nesprávně použijete, máte zaděláno na problémy.
Docela těžko se mi chápalo, že o svém povolání mám mluvit slovesem pro permanentní stav. Přitom ale teoreticky mohu svou profesi kdykoli změnit. Také o tom, jestli jsem ženatý, nebo svobodný, se ve spisovné španělštině má mluvit také s tím „stálým“ slovesem být. Ale rodinný stav se přece může, u někoho i několikrát za život, změnit.
Je jasné, že sloveso pro dočasné označení toho, jaký nebo čí nebo co jsem, použiji, třeba když někomu oznámím, že mi není dobře, stůňu, zkrátka ležím s chřipkou. Brzy to zas bude v pořádku. Mohu do telefonu říct: „Estoy malo.“ Je mi špatně. Ale kdybych náhodou v horečce řekl „soy malo“, už to znamená, že jsem zlý.
K tomu ještě přibude třetí varianta slovesa být, které říká, že někde něco je. Někde se to nachází. Takže, když se ptáte, jestli je za rohem zastávka autobusu, nepoužijete slovo být ani pro stálý stav (a ta zastávka je tam asi leta letoucí) ani pro dočasnou vlastnost té zastávky (třeba je tam jen po dobu výluky), ale sloveso úplně jiné a to „haber“.
A pak z toho nemá jít člověku hlava kolem. Potom se vám klidně může stát, že si zaměníte jiná důležitá slůvka.
Když se mne jednou kolegyně reportérka v Kolumbii zeptala, kdo je to ten pohledný mládenec vedle pana ministra, odpověděl jsem, když jsem zahlédl její planoucí oči, že je to altavoz našeho ministerstva. Z mluvčího, který se španělsky řekne „portavoz del ministerio“, jsem rázem udělal ministerskou bednu s tlampačem. „Altavoz“ je totiž reproduktor.
Související
-
David Koubek: Falešní kamarádi z Brazílie
Kterým českým slovům se v Brazílii vyhnout? Jazykové záludnosti. Fejetony zahraničních zpravodajů.
-
Vojtěch Berger: Rakouština
V bludišti rakouských dialektů se ztrácejí i samotní Rakušané. Jazykové záludnosti. Fejetony zahraničních zpravodajů.
-
Robert Mikoláš: Nedělejte v italštině boty
Jazykové fejetony zahraničních zpravodajů: Proč je v Itálii výhodnější říkat, že jste z Československa?
Nejnovější hry a četba
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.