Robert Mikoláš: Nedělejte v italštině boty

23. červen 2015

Jazykové fejetony zahraničních zpravodajů: Proč je v Itálii výhodnější říkat, že jste z Československa?

„Bella Italia.“ Krásná Itálie. Země, kde se mluví jazykem Danteho, Leonarda da Vinciho, Bernarda Bertolucciho nebo Claudie Cardinalové. Právě díky u nás oblíbené italské filmové tvorbě slyšela tento románský jazyk většina z nás a mnozí mi potvrdí, že některá italská slovíčka zní česky.

Tak třeba cantina, což ovšem není žádné stravovací zařízení, ale vinný sklep. Seno zase neznamená usušenou trávu, nýbrž poprsí. Anebo botta je v češtině rána či úder a nikoli nějaká obuv.

Takováto nedorozumění jsou však spíše úsměvná. Někdy však můžete uvést Itala až do rozpaků nebo si dotyčný v duchu zaťuká na čelo. Ostatně, stalo se mi to několikrát.

Když jsem se totiž představil, že jsem z Českého rozhlasu, někteří nechápali. „Io sono della radio nazionale della repubblica Ceca (Io sóno de la rádio nacionále de la repúblika čéka),“ tak to je srozumitelnější. I když ještě lepší je říci: „Io sono inviato della radio nazionale della repubblica Ceca.“

Ovšem když řeknete jen „Čéka“, zní to stejně jako slovo znamenající v překladu „slepý“ (cieca). Píše se sice jinak, ovšem vyslovuje téměř stejně. Takže výsledkem může být, že jste z nějaké slepé stanice, nemluvě o samotné zemi.

Lepší je tak prý dodnes říkat, že jste z „Československa“ (Cecoslovacchia). To budou Italové hned v obraze. A ještě malá poznámka na závěr, když v Itálii děkujete, což činí každý slušný člověk, tak pozor na slůvko „grazia“. Není to „děkuji“ (to se správně řekne „grazie“), ale „milost“ nebo „slitování“.

autor: mir
Spustit audio

Související

Nejnovější hry a četba

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.