David Koubek: Falešní kamarádi z Brazílie

1. červen 2015

Kterým českým slovům se v Brazílii vyhnout? Jazykové záludnosti. Fejetony zahraničních zpravodajů.

Možná víte, co jsou to při učení jazyků falešní kamarádi. Jsou to slovíčka, která znějí v jednom jazyce podobně jako ve druhém, ale znamenají něco jiného. Třeba německé stuhl (štúl) není stůl, ale židle. I v případě brazilské portugalštiny taková slovíčka existují.

Třeba kdybyste chtěli Brazilci doporučit, aby si vzal bundu, protože venku je zima, asi by se zasmál a řekl – ale co děláš, vždyť s bundou chodím ven pokaždé. I když je 40 stupňů. Bunda totiž znamená v portugalštině pozadí. Tedy onu svalnatou část těla, co je mezi zády a nohama.

Což o to, každý ji máme. Není to nic sprostého. Ovšem přece jen to není radno na ulici moc říkat. Aby si kolemjdoucí nemysleli, že někoho hodnotíme. A aby nám třeba od nějaké Brazilky nepřiletěla jedna přes ústa. Naštěstí na brazilských plážích o teplém zimním oblečení mluvit nemusíme.

Horší je, když musíte použít slovíčko, které už je vyloženě vulgární. A to musíte, pokud se vás jako Češky zeptají na to, odkud jste. Odpovíte: „Jsem Češka, eu sou tcheca.“ Od slušňáků můžete čekat takové to cudné – řekněme spolknuté vyprsknutí. Od s-prosťáků i smích a nějakou poznámku.

Ono slovo je totiž označení pro blízkou část těla oné předchozí, ale jen v případě žen. Úplná záchrana ani není říct, že jste z České republiky: „Da República Tcheca.“ Přece jen, pořád je známá spíš Tchecoslováquia, a lidé si zkrátka raději vyberou význam, kterému se mohou zasmát.

A pokud na to chcete jít sofistikovaně a říct, že jste ze země, jejímž hlavním městem je Praha („Praga“), proč ne. Koneckonců Prahu mnoho Brazilců zná. Jen pozor: praga (s malým p) je zkáza, mor, škůdce, slota či klatba. Tedy nic hezkého.

Ale pokud máte pocit, že snad vše, co vám připadne neškodné a hezké, byste raději neměli říkat, mám tu jednu větu: „Ela nadava na gota.“ To, když řeknete Brazilci, bude si myslet, že jste poeta. Bude totiž rozumět: „Plavávala v kapce.“

autor: dkk
Spustit audio

Související

Nejnovější hry a četba

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová