Pavel Kosatík: Snaha o korektnost v dětské literatuře? Děsím se, kam až to může zajít

„Dívám se na to s rostoucím úžasem. Uznávám, že sice nejde o něco, co hýbe současným světem. Domnívám se ale, že způsob, jak zacházíme s jazykem, je jednou z důležitých věcí, na kterých stojí naše civilizace. Nejvíc mě ale překvapilo to, že to vůbec někoho napadlo,“ říká v pořadu Jak to vidí... spisovatel Pavel Kosatík.

Romanopisec Roald Dahl zemřel v roce 1990. Nejedná se tedy o situaci, kdy by byla autorská práva zcela volná, byť v tomto případě změny odsouhlasili sami dědicové. „Bohužel díla mění často lidé, kteří nenesou odpovědnost. Přistupují k dílu z boku a snaží se stát jakýmisi morálními nápravci. Slova ale mají nesmírnou moc. A škrtat takovýmto cenzorským způsobem je velmi špatné.“

Slova jako zbraň?

Navrhovatelé úprav se hájí tím, že Dahlovy knihy by měly být přístupné dětem i dnes, a proto by měly být inkluzivnější. „Nemyslím si, že by zrovna Roald Dahl byl nepřístupný. Naopak je to po generace jeden z nejpřístupnějších autorů pro děti. Všechny moje děti viděly Karlíka a nikdo se nikdy neposmíval tomu, že je tam někdo tlustý. Vždyť dětský slovník je mnohdy mnohem krutější. A je to dobře. Tím, že samy sebe vystavují určitým zkouškám, vyzrávají,“ oponuje Kosatík.

Představa, že jedni ovládnou slovník druhých a jeho prostřednictvím budou určovat pravidla, publicistu tedy právem leká. „Slova nejsou špatná, stejně jako není špatná zbraň. Špatná je vždycky pusa nebo ruka, která to užívá. Znovu bych se tedy pana Dahla zastal. Jsou desítky jiných autorů, kteří třeba nepokrytě burcují k násilí. To by se mělo řešit, a ne čistit takovýmto šmudlářským způsobem dílo jednoho z nejlepších autorů dětské literatury moderní doby.“

Škrtat i Čapka?

Obhájci změn argumentují také tím, že se snaží chránit děti před kulturními, etnickými a genderovými stereotypy. „Žádný autor nechce, aby za ním byla spálená země, nechce působit bolest někomu, kdo je třeba jiného vyznání. Oni se snaží těmto případům čelit, ale dělají to nešťastným způsobem. Roald Dahl je součástí kánonu britské literatury. To je jako, kdyby se škrtala slova v Čapkovi. Tohle by mělo být vždy tématem diskuse, a ne že se to předem vyluxuje a postaví se to před lidi jako hotová věc. Jsem rád, že nakonec vyjdou obě dvě verze.“

Úprava děl Roalda Dahla není první ani poslední takový případ. V brzké době vyjdou například aktualizované knihy o Jamesi Bondovi, které nebudou obsahovat rasistické narážky. „To mi přijde v pořádku. Dneska jsme na tom o dost líp, než třeba před 20 lety. Tehdy se velká skupina lidí bujaře smála vtipům, které by dnes člověk ani s ruměncem na tváři na veřejnosti nevyslovil. Ať se to tedy děje, ale ne za cenu vymyškování cizího textu. To bych považoval za velké neštěstí,“ uzavírá Pavel Kosatík.