Pavel Kosatík: Je pro mě záhada, jak v Německu provedli tu denacifikaci
Květnové výročí konce války s sebou vždy přináší otázky vyrovnání se s minulostí. Proč se Německo po válce na rozdíl od nás vyvíjelo tak rychle směrem k prosperitě a demokracii?
„Pro mě je dodnes psychologickou záhadou, jak v Německu provedli denacifikaci. Oni ty miliony nácků, členů NSDAP, taky nemohli zamést pod koberec nebo tvářit se, že neexistujou. Přesto se jakýmsi způsobem stalo, že během 10–20 let už německá společnost evidentní stopy nacismu v podobě traumatu nenesla,“ uvažuje v pořadu Jak to vidí spisovatel Pavel Kosatík.
„Mělo to určitě spoustu háčků. Taky se určitě do této podoby dostali tak, že se na určité věci snažili nemyslet a otvírala je až pak mladší generace ještě o pár let později. Ale oni se s tou minulostí dokázali vyrovnat. Koneckonců to i v té dnešní německé realitě pozorujeme. A tohle my jsme neprovedli.“
Nové válečné reparace
V Evropě se v posledních týdnech opět začalo mluvit o válečných reparacích. Za okupace a utrpení svých občanů je po Německu v současnosti požaduje Řecko. Téma je to i v Polsku. Proč teď a jak se na podobné požadavky dívat?
„Já se na ně dívám kriticky. A s takovým úžasem,“ přiznává Kosatík. „Ona vina za dávné zločiny má spoustu podob. Jaspers to kdysi popsal. Existuje i vina metafyzická, kterou sdílíme i my, kteří jsme nic nespáchali, a ta bude trvat věčně. Ale tady se bavíme o vinách reálných.“
Populistické dělání ramen
„Já si myslím, že není možné chtít peníze po potomcích potomků viníků. To mi přijde opravdu absurdní. Neumím si představit, že bych se účastnil nějakého podobného vymáhacího procesu. Styděl bych se. Dítě není odpovědné za své rodiče nebo prarodiče. Žasnu.“
„Je jasné, proč se to v Polsku děje. Nebo aspoň se mi zdá, že je to jasné, že je to populistická karta vládnoucí strany. Oni tím získávají body, když dělají ramena vůči Berlínu. Ale reálný obsah to nemá. Může to naopak v mezinárodních vztazích nadělat paseku,“ uvažuje.
Benešovy dekrety jsou mrtvé
„Mně to připomíná hlasy, které zaznívají ze sudetoněmecké strany, kdy občas někdo vyzvedne kartu Benešových dekretů. To je taky vyhaslé, mrtvé, nikdo tím nežije. A tohle dneska otvírat by znamenalo vtahovat do toho potomky potomků.“
Další témata rozhovoru: festival Svět knihy; Emil Zátopek; audiokniha Jiný TGM; konec války; denacifikace Německa; nové válečné reparace.
Související
-
Pavel Kosatík: Musíme se naučit žít se vztahem k minulosti....
Evropa si připomněla 73 let od konce druhé světové války na starém kontinentu. Rusko oslavilo Den vítězství tradiční velkolepou vojenskou přehlídkou na Rudém náměst...
-
Hodina nula. A ČSR jako křižovatka Evropy. Dokument o...
Říká se, že první poválečné týdny roku 1945 byly šťastné jako hluboké vydechnutí. Skutečnost ale byla jiná. Většina lidí zažívala bolest, nejistotu a strach. Města ...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka