Pavel Bobek – solidní šoumen

Olympic, Semafor, Supraphon... Celkem nezvyklá úspěšná hudební kariéra jednoho architekta. Přesto se mu léta nedařilo vydat samostatné album. Audio dostupné jen do 11. září 2016.

Pavel Bobek se narodil 16. září 1937 v Praze. Po gymnáziu studoval v letech 1955–1961 na Fakultě architektury a pozemního stavitelství ČVUT. Stejně jako všichni jeho vrstevníci propadl rokenrolu. Začal zpívat s fakultní skupinou FAPS, později působil v tzv. Studiu bigbeatové hudby a v roce 1959 v divadle Paravan.

Léta v Olympicu

V roce 1963 přijal angažmá zpěváka Olympicu a dvě sezony s ním vystupoval v programu Ondráš podotýká v divadle Semafor. V březnu 1964 s Olympicem pro Supraphon nahrál klasické rokenrolové tituly Sweet Little Sixteen, Oh Boy! a duet s dalším spolužákem z fakulty Pavlem Švábem Sealed With A Kiss. O rok později se objevil na singlu s písničkami Memphis, Tennessee a Rave on.

Po odchodu z Olympicu (1965) asi nejintenzivněji (od roku 1966) zpíval s Country Beatem, s nímž se v roce 1967 stal stálým členem divadla Semafor. Tam působil až do roku 1990. Spolupráce s textařem Jiřím Grossmannem přivedla Bobka v roce 1970 na 1. místo hitparády Supraphonu se singlem Oh, Ruby, nechtěj mi lásku brát.

(Ne)úspěch u Supraphonu

O rok později dosáhl s písničkou Houston na 2. místo. V roce 1973 připojil další úspěšné singly Vincent a zejména Nedělní ráno, které jej znovu zavedlo do supraphonské Top 10. Ani tyto mimořádné úspěchy mu ale u Supraphonu nevysloužily samostatné album.

Čas od času přinášel nová alba. Jejich písně dokázaly všeobecnou posluchačskou popularitou překlenout období mezi vydáním další kolekce. K nejvýraznějším nahrávkám té doby patřily Pojď dál a zpívej (1978) a především Lásko, mě ubývá sil. Titulní singl byl v letech 1980–81 plných 13 měsíců v Top 10 Supraphonu.

Odchod k Pantonu

V roce 1981 vydal Supraphon kompilaci Profil 1970–79 a současně i Panton, s nímž měl od roku 1980 exkluzivní smlouvu, novinkový projekt Zkus se životu dál smát. Z dalších titulů produkce LP zaujalo především album Stárnoucí mladík (Panton, 1984), na němž byly kromě titulní písně další výrazné nahrávky jako Permanentní flám, Jamajka a Z pekla štěstí.

Proto v roce 1975 odešel ke značce Panton a díky pochopení a pomoci jejího ředitele Jiřího Maláska nahrál v roce 1975 první album Veď mě dál, cesto má. V jeho obsahu byly, kromě titulní písně například Pojď stoupat jak dým, Má dívka N, Já jsem byl bloud, Víš, kdo ti smí z tvých vlásků copy splést? a Nedělní ráno.

Mozková mrtvice

V posledních letech vystupoval se skupinou Malinaband v čele s Lubošem Malinou. S Robertem Křesťanem nazpíval ceněnou píseň Ještě není tma na albu jeho Druhé trávy Dylanovky.

V roce 2007 prodělal mozkovou mrtvici. V roce 2012 byl Akademií populární hudby zvolen do Síně slávy. O několik měsíců později zemřel.

Pavel Bobek