Párkrát se mi stalo, že s koncem knihy skončil i můj život. Jitka Asterová u Haliny Pawlowské

Na DAMU patřila k silnému hereckému ročníku. „S Evou Holubovou a Ivanou Chýlkovou jsme byly takový trojlístek. Ivany zásluha je třeba to, že aspoň trochu čtu,“ říká oblíbená herečka.

Na kontě má Jitka Asterová řadu filmových i divadelních rolí. Na jednu ale vzpomíná obzvlášť ráda. „V době, kdy probíhal konkurz na film Vesničko má středisková, jsem zrovna zkoušela s Menzlem v Činoherním klubu inscenaci Bez roucha.“

„Chtěl tenkrát, abych ve filmu hrála učitelku. Jako chemlonová blondýna jsem se mu na to ale nehodila. Tak mě nechal aspoň běhat. Tenkrát mě takový štěk urazil, ale teď jsem za něj nesmírně vděčná. Natáčení s legendami byl obrovský zážitek,“ vzpomíná.

Může za to film

Jak sama říká, její vztah ke knihám je proměnlivý. „Dřív jsem to měla stejně jako Jiří Wimmer, s kterým jsem kdysi pracovala. Když jsem se ho ptala, jestli čte knížky, řekl: ,Já tak strašně intenzivně prožívám svůj vlastní život, že nemám na osudy jiných čas.‘ No, a já to mám podobně.“

Na vině je ale také prý kinematografie. „Vždycky jsem nejdříve zhlédla filmovou verzi. Vizuální fixace pro mě pak byla tak daná, že číst knižní předlohu pro mě už bylo zklamáním. Když se ale pro nějakou knihu nadchnu, modlím se, aby neskončila,“ směje se.

Proč miluje jógu? Jaký má recept na to, jak nestárnout? S kterou rolí se jí splnil sen? A proč brečela, když se postavila na hlavu?

autoři: Halina Pawlowská , opa
Spustit audio

Související