Když jsem poprvé slyšela svůj hlas, myslela jsem, že se zblázním, vzpomíná Ivana Chýlková

Na konzervatoři jí prorokovali, že se svojí výškou nemá šanci prorazit. Ivana Chýlková úspěšně prorazila. Ale své soukromí si pečlivě hlídá.

Ani Aleš Cibulka z ní nedostal odpověď na otázku, jakou barvu dlaždiček má v koupelně. Jak daleko pustí diváky do svého soukromí? „Záleží na tom, s kým mluvíte, jak na mě ten člověk působí. Kdyby mi stejnou otázku dalo pět lidí, každému odpovím jinak.“ Ivana Chýlková moc nemusí sociální sítě a doma ani nepouští televizi.

„Já se na sebe nemusím dívat. Hrozně máchám rukama a dlouho jsem si zvykala na svůj hlas. Když jsem se slyšela v Dobrém světle, tak jsem myslela, že se zblázním. Už jsem si zvykla, jak zním.“

Za Přítelkyně z domu smutku dostala Ivana Chýlková mezinárodní cenu v Cannes. „Ve vězení se točilo denně 3,5 měsíce a pořád v teplácích. Úplně jsem přišla o pocit, že jsem žena, že je venku hezky. Byla jsem ráda, že to skončilo.“

Dáme si kávu a koukáme, kde co kvete

Letošní jaro strávila na své chalupě ve středních Čechách. „Kvůli koronaviru jsem poprvé viděla, jak zahrada na jaře kvete. Dřív jsem spala do jedenácti, dneska vstávám kolem sedmé. Sedneme si po ránu do křesel, dáme kávu a koukáme, kde co kvete. Chtěla jsem něco pěstovat, ale vyhrál plevel, tak to nechávám zahradníkovi.“

Co si vybaví při vyslovení svých filmů a seriálů? Jak se jí hrálo v klipu s Bárou Polákovou? Připravuje se její partner Jan Kraus pečlivě na svá talk show?

autoři: Aleš Cibulka , zk

Odebírat podcast

Související