Otec ji přivítal s puškou v ruce... Osamocený život platonické lásky Otakara Březiny. Osudové ženy: Anna Pammrová

Na jejich statku se děvčátko, které bylo zvyklé na volné pobíhání v přírodě, muselo věnovat domácím pracím, hře na klavír nebo studiu cizích jazyků, navíc s necitlivou kmotrou v zádech. Vydržela to do 19 let, pak utekla do Vídně, kde se živila jako guvernantka. Seznámila se tady také s mladým statkářem Leopoldem Stögerem, se kterým brzy otěhotněla.

Otec ji „přivítal“ s puškou

„Stöger si těhotnou Annu chtěl vzít, ale až po skončení vojenské služby. Anna se však vdávat nechtěla a i rodina otce dítěte si pro svého syna představovala bohatší manželku,“ přibližuje filozofka Zuzana Ticháčková.

Samotě u obce Žďárec nad řekou Bobrůvkou se říká Pammrov podle Anny Pammrová, která ji obývala. V mapách je ale pojmenována po rodině Havlových, která si zde vybudovala letní sídlo|foto:Alexandr Malachovský, CNC / Profimedia

S novorozenou holčičkou Almou v náručí se tak Anna vrátila domů. Otec je údajně „přivítal“ s puškou v ruce. Být svobodnou matkou na konci 19. století byla velká potupa pro celou rodinu. Nakonec ale Pammrovi obě přijali.

Láska s Březinou

S o osm let mladším Václavem Jebavým (později Otokarem Březinou) se Anna setkala v rodném Jinošově někdy kolem roku 1887. Bylo to osudové setkání a začátek jejich celoživotního, spíše jen korespondenčního přátelství.

„Šlo o duchovní spojení dvou lidí, kteří v sobě vzájemně našli někoho, s kým mohou probírat své názory. O kom ví, že jim umožní intelektuálně a duchovně růst,“ popisuje Zuzana Ticháčková. Korespondence s Březinou ale ustala, když se Anna vdala za Františka Kroha.

Nás nesrazilo vzplanutí vášně, my se nikdy nelíbali rtem... My jsme si nepřísahali lásku, která jsouc přísahou sama o sobě jedinou, každé přísaze se vymyká. Spojeni praprincipem, nemůžeme být odloučeni.

Anna Pammrová o Otakaru Březinovi

Nešťastná svatba

Šťastné manželství to ale nebylo. Anna si Františka Kroha vzala na nátlak okolí, když s ním ve 33 letech podruhé otěhotněla. „Manžel jí zakázal psát Březinovi, a dokonce jí vyhazoval její knihy.“ Zoufalá Anna tehdy uvažovala o sebevraždě skokem ze skály. Nakonec od muže utekla na samotu poblíž Žďárce u Tišnova.

Tragédie však pokračovaly dál. V roce 1906 jí zemřela dcera a v roce 1914 utekl její syn František do Ameriky, aniž by se s ní rozloučil. Zůstala jí jen milovaná příroda a samota, dopisy Otakara Březiny a její vlastní próza.

„Dnes by její filozofie mohla mít nálepku ekofeministická. Přišla s věcmi, které se tematizovaly až o mnoho let později. Psala například o vztahu člověka k přírodě, o neschopnosti jazyka reflektovat ženskou otázku nebo o rozdílu mezi pohlavím a rodem, což je téma dnešních genderových studiích,“ upozorňuje Zuzana Ticháčková.

Anna Pammrová zemřela v roce 1945 ve svých 85 letech. Otakara Březinu přežila o 16 let.

Kráso dne! Nádhero noci!
Paprsku tvůrčí, sílo tajemná,
v tebe chci proměnit sebe.
epitaf Anny Pammrové