Její verše upoutaly Františka Halase i F. X. Šaldu. Zemřela předčasně a záhadně. Osudové ženy: Simonetta Buonaccini

„Simonetta Buonaccini se dokázala prosadit v mužském světě moderní poezie. Přesto ale zůstala ve svém básnickém projevu ryze ženská,“ říká spisovatelka a publicistka Martina Bittnerová. „Zemřela s Františkem Halasem. Dokud žil, všude kde mohl, připomínal její dílo a osobnost. Zemřel ale jen čtyři roky po válce a nová doba už nenašla prostor, který by ji připomínal.“

Básničky psala už v 5 letech

Narodila se v roce 1893 v Pelhřimově jako Ludmila Šebestová. Rodiče ji jako své jediné dítě odmalička podporovali v uměleckých zájmech. Zpívala, hrála divadlo, psala, a to už od pěti let. Tatínek byl gymnaziální profesor klasické filologie, maminka se přátelila s Eliškou Krásnohorskou a sama publikovala pod jménem Anna Ledecká. Texty jí vycházely třeba v Ženských listech, kde vyšly i první básně malé Ludmily.

Matka se velmi angažovala v emancipačním hnutí, bojovala za práva žen. Doma ale uplatňovala spíše názory tradiční. S 15letou dcerou se tak doma často hádaly. Hlavně po otcově smrti. „Ludmila se chtěla stát filmovou hvězdou nebo jinak úspěšnou ženou. Podle matky ale měla dostat hlavně slušné vychování a brzy si najít dobrého manžela,“ říká Bittnerová.

Skepsi z manželství promítla do sbírky

V únoru 1917 se Ludmila vdala za spolužáka z pelhřimovského gymnázia, později významného historika Josefa Dobiáše. „Okouzlil ji šíří svých zájmů. Byl typem vědec, který potřeboval, aby mu manželka poskytla potřebné zázemí a prostor pro práci. Ona zase vyžadovala, aby se jí manžel věnoval, aby ji rozmazloval.“

Zpočátku šťastné manželství ale skončilo rozvodem. Skepsi z nenaplněného vztahu promítla Ludmila do první sbírky Lampa v okně. Vyšla v roce 1928 pod pseudonymem Ludmila Atsebešová. „Kritika i čtenáři sbírku přijali velmi vlažně a Ludmila se stáhla do sebe. Psát nepřestala, protože to k jejímu životu bytostně patřilo, ale odmítala dál publikovat.“

Měla problémy psychosomatického druhu

Jejím druhým vyvoleným se v roce 1929 stal prosperující obchodník ze Slovenska Július Bučan. Seznámili se během pobytu v Luhačovicích. Dobře ji zajistil, podporoval její touhu psát a snášel i její nálady. I tak ale bylo manželství komplikované. „Chtěla žít v Praze, on obchodně cestoval a chtěl, aby ho doprovázela.“

„Vymlouvala se na zdraví. Velmi pravděpodobně to byly problémy psychosomatického druhu. Zvláštní byla i jejich pražská domácnost. S manželi totiž bydlela Lídina kamarádka Zdena Zikmundová, které říkala sestro. Svého muže pak oslovovala bratře. Vysvětlovala to tím, že neměla sourozence, tak si je takto nahrazovala,“ říká Bittnerová.

Nadšený ohlas a záhadná smrt

Jméno v pseudonymu prý zvolila podle múzy italských renesančních umělců a dobového ideálu krásy Simonetty Vespucci (na portrétu). O vzniku příjmení existuje verzí víc. Jedna se opírá o legendu, podle které její rod pocházel ze staré benátské rodiny|foto:Profimedia / Mary Evans Picture Library

Simonetta Buonaccini nebyl její první pseudonym, zato ten nejdůležitější. Poprvé se s ním čtenářům představila až ve 40 letech. Jak vznikl? Ludmila milovala Itálii. Odmala měla problémy s plícemi, trpěla vysokými horečkami. Na jihu ale vždy pookřála, plavala, tančila. Jako kdyby dvě ženy žily v jedné. Z Ludmily Bučanové se zřejmě italskou inspirací stala Simonetta Buonaccini.

Její první vydaná sbírka nesla název Odi et amo. K jejímu vydání významně přispěl F. X. Šalda, se kterým Ludmila v posledních letech života udržovala velmi blízké přátelství.

„Byl jejím důvěrníkem, který ji chápal. Obdivoval ji jako básnířku, byl k ní empatický a přátelský. Také si ale dovolil napsat: ,Nejste trochu zpovykaná, madam?‘“ Tehdejší kritika její druhou sbírku přijala s nadšením. Byla ale poslední. Básnířka se v květnu 1935 otrávila narkotickým jedem. Zpráva o její smrti se objevila až po půl roce.

„Dodnes nevíme, jestli nespáchala sebevraždu. Nevíme, jestli to byla nešťastná náhoda. Protože ale opravdu často trpěla melancholií, je pravděpodobnější varianta sebevraždy. Myslel si to i manžel Július Bučan. Tvrdil, že Šimonka spálila samu sebe,“ dodává Bittnerová.