Obří dinosaurus s detektorem ryb
Ani tyranosaurus, ani gigantosaurus. Největším masožravým dinosaurem byl s největší pravděpodobností egyptský spinosaurus. Tento podivný tvor, který aktivně lovil hlavně ve vodě, vybaven detektorem změn elektrického pole, dosahoval zřejmě délky až 18 metrů a vážil přes 10 tun.
Příspěvky Meteoru 5. 5. 2018
02:50 Co máme společného s mozkem ptáků?
11:37 Mimozemské sopky u Jupitera
21:40 Dinosaurus s plachtou a detektorem el. pole
28:22 První poslech kosmického rádia
34:08 Po čem voní mravenci
24:30 Voda, která nechce zmrznout
45:13 Jak volat manželovi do vesmíru?
Vypadal dost zvláštně. Na rozdíl od jiných dinosaurů nechodil jen po dvou zadních končetinách, ale zřejmě po všech čtyřech. Komfortněji se ovšem pohyboval spíše ve vodě, kde byl obávaným predátorem.
Aby ne, byl přímo vodním obrem. „Jeho tělo dosahovalo délky snad až 18 metrů a hmotnosti přes 10 tun. Jeho lebka měřila skoro dva metry! Díky tomu mohl lovit různé velké paryby, předky dnešních pilounů a žraloků, o hmotnosti dvou tun a délky devíti metrů. Víme to díky fosilním nálezům rybích šupin uvnitř některých spinosauridů,“ vysvětluje v Meteoru odborník na dinosaury Vladimír Socha.
Dinosaurus s reklamou na těle
Spinosaurus doslova znamená „trnitý ještěr“. Na zádech měl prodloužené trny, výběžky hřbetních obratlů. Mohly být vysoké až metr osmdesát, tedy jako dospělý člověk! Mezi jednotlivými výběžky byla napnutá plachta, která sloužila k termoregulaci.
„Plachtou procházely drobné cévy, kterými proudila krev. Když spinosaurus plachtu vystavil studenému větru, mohl se zchladit, naopak na slunci se pak mohl ohřát. Ale taky to mohla být určitá reklamní plocha s výraznou kresbou, pomocí níž spolu mohli dinosauři vzájemně komunikovat,“ dodává Vladimír Socha.
Plachta mohla fungovat jako signál, kterým třeba samec chtěl nalákat samici, říct jí: „jsem zdatný, jsem zdravý“. Anebo naopak mohla sloužit jako varování pro nepřátele, aby se nepřibližovali a měli se na pozoru.
Ryby i zdechliny v žaludku
Spinosaurus aegyptiacus byl hlavním představitelem celé čeledi. Ostatní jeho příbuzní mu byli v mnohém podobní. Také žili převážně u vody a byli vybaveni štíhlými čelistmi. Nebyli asi schopni mohutného zákusu jako tyranosaurus, ale zase měli zahnuté špičaté zuby, které jim umožňovaly lépe chytat kluzkou kořist, tedy například rybu.
Živili se ale i jinou potravou. Například v žaludku evropského druhu spinosaurida nazývaného baryonyx byly nalezeny zkamenělé zbytky ptakoještěra i kosti iguanodona.
Detektor pohybu pod vodou
Jak dokázal takový nesmírný obr chytit mrštnou rybu? S největší pravděpodobností mu s tím pomáhal speciální systém detekce změn elektrického pole pod vodou. „Byla nalezena zajímavá pórovitá struktura na přední části horní čelisti. Zřejmě šlo o signální systém, kterým mohl spinosaurus vnímat změny v elektrickém poli pod vodou, způsobené pohybem připlouvající ryby,“ dodává Vladimír Socha.
Naopak na souši asi tak šikovný nebyl, tam se živil převážně tím, co našel a co daleko neuteklo, tedy například zdechlinami.
Tento i ostatní záznamy pořadu Meteor najdete v našem Archivu pořadů.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.