Občas to člověk schytá za Mahlera nebo Wagnera. Mrzí mě to, přiznává skladatel Ondřej Soukup
„Je to jako rána nožem,“ tvrdí v Blízkých setkáních úspěšný skladatel nejen filmové hudby na adresu kritiků, kteří někdy odsuzují rovnou a šmahem. Všechny díly Blízkých setkání najdete na webu Dvojky nebo v mobilní aplikaci mujRozhlas.
„Po filmu Vratné lahve vyšla kritika, že jsem napsal neskutečně kýčovitou romantickou hudbu k letu balónem. Ale to byla Mahlerova desátá Symfonie. Když byla premiéra Lídy Baarové, tak Michal Horáček sepsul příšerně film i hudbu, hlavně tu pod Goebbelse. Ale to byl Wagner! Takže on je v tom zmatek a občas to člověk schytá za Mahlera nebo Wagnera. Ale to uneseme,“ usmívá se Ondřej Soukup.
Přesto...
„Říkám to jako veselé historky, ale samozřejmě, že vás to mrzí. A ti, co říkají, že je to nemrzí… Stejně to zanechá nějaký ten šrám na duši. Ať vznikne, co vznikne, člověk si s tím dá strašně práce. Ukouří se u toho, upije kafí, uhádá… Pochybuju, že jakékoli umělecké dílo vznikne tak, že se plácne do vody a je to tady,“ ujišťuje.
A dodává: „Oni mají právo tu věc kritizovat. Ale jsou odporní a je to jako rána do zad,“ směje se.
Jak to má být správně?
Podle Ondřeje Soukupa to má skladatel složité. „Lidi hudbu u filmu často nevnímají. Někdo říká, že je to dobře, že hudba má být podprahová záležitost a nemá být silnější, než film. Na druhou stranu je spousta hudeb, která film podpoří. Vezměte si učebnicové příklady, jako Tenkrát na Západě nebo Muž a žena. To jsou hudby, které se samy o sobě staly slavnými,“ uzavírá Ondřej Soukup.
Jak oslavil své kulaté narozeniny? K jakým filmům teď skládá hudbu? Jaká úskalí má skládání hudby pro film? Proč nemá rád zvukaře? Je pravda, že klečel u nohou Ivety Bartošové?
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.