Národní obrození jako teenagerská komedie. Do Dcery národa jsme vymýšleli nedobové rekvizity. Třeba keramické zátky se slámovými brčky, popisuje výtvarník Henrich Boráros

4. březen 2025

Blízká setkání

Scénograf a filmový architekt Henrich Boráros je autorem scény Českých lvů a zároveň je na jednoho z nich nominovaný za sérii Dcera národa. Jako výtvarník je podepsán také pod filmy Úsvit, Grand Prix, pod pohádkou Čertí brko nebo pod TV seriálem Devadesátky. „Začínal jsem u filmu jako malíř pozadí, modelář, sochař. Nemůžou mě převézt, že něco nejde. Vím, že to jde,“ říká v Blízkých setkáních výtvarník. Musel někdy ze svých požadavků ustoupit?

Pro sobotní České lvy z Rudolfina vymyslel dynamickou světelnou instalaci. „V Rudolfinu jsme už od středy. Rád si to koordinuju. Možná do toho mluvím až moc. Mám už 25 let zkušeností. Začínal jsem u filmu jako malíř pozadí, modelář, sochař. Znal jsem ty lidi. Věděl jsem, co kdo bude vyrábět. Už mě nemohli převézt, že něco nejde. Věděl jsem, že to jde.“

Pracuji jako by žádné limity nebyly

Jaký byl jeho scénografický koncept minisérie Dcera národa? „Bylo to zaměřené na mladé. Obrození jako teenegerská ‎komedie zní parádně. Vnesli jsme tam nějaké moderní prvky. Vymýšleli jsme dobově nedobové rekvizity. Třeba keramické zátky se slámovými brčky,“ vysvětluje scénograf a filmový architekt Henrich Boráros.

Stalo se mu někdy, že fantazie byla větší než možnost realizace? Musel třeba ustoupit? „Já začínám s tím, že nejsou žádné limity. Zajímavější je scénografie v divadle. Děj se tu odehrává na pár metrech čtverečních. Je to jiné vzrušení než ve filmu, kde můžete střídat různé lokace.“

autoři: Tereza Kostková , zk