„Tak jsem hulákala, až mě dali dopředu zpívat sólo.“ Lucie Bílá a Karel Zaňák u Jana Čenského
„Kvůli bráchovi jsem se naučila malovat tanky. On mě měl lehce na háku, ale vždycky se mě zastával,“ říká Lucie Bílá, která do pořadu My dva a čas přišla se svým bratrem Karlem Zaňákem. „Kdybych věděl, kolik je to práce, tak bych k ní nenastoupil,“ vtipkuje on. A co by Lucie Bílá přála začínajícím zpěvákům?
„Já nechávala věcem volný průběh, on je měl promyšlené. Je to můj maják v moři. Bratr funguje vždycky,“ vysekla mu Lucie Bílá ve studiu Dvojky poklonu.
„Pamatuji, jak doma pořád dokola zpívala Černé oči, jděte spát. Já zavíral dvoje dveře. Dneska se rád nostalgicky vracím ke starý věcem,“ dodává Karel Zaňák.
Podniká v polygrafii a sestře se stará o smlouvy a sponzory. „Když ke mně nastoupil, tak říkal: Kdybych věděl, že je to tolik práce, tak bych šel radši do dolů.“
Začínajícím zpěvákům bych přála čas
„Ve škole jsme měli fantastickou ředitelku Alenu Krejzovou. Dodnes chodí na všechny moje koncerty a v kulturáku má na všechno volný vstup. Já ve školním sboru tak hulákala, že mě strčili dopředu a zpívala jsem sólo,“ vzpomíná na své začátky Lucie Bílá.
A co by přála začínajícím zpěvákům? „Čas. Já ho měla. Nebylo to tak zrychlené. Šest let se mi nedařilo. Pak se to zlomilo. Ale za těch šest let jsem ráda, protože mě to posílilo.“
Jak se seznámila se svým partnerem Radkem? Na co si s bratrem jako malí hráli? Jaká vystoupení ji čekají?
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
