O hrozbách spojených se změnou klimatu víme. Mluvme o nich, uklidní nás to

Pokud chceme změnit hospodaření s vodou, nemůžeme podle Petra Havla změnit jen zemědělské hospodaření. Nefunguje totiž prostá rovnice, že za všechno mohou zemědělci, za všechno mohou dotace nebo je nějaký jiný vše pohlcující viník. Musíme sledovat řadu procesů a stavebnictví je bezpochyby jedním z důležitých prvků v této mozaice.

Nové stavby všude kolem nás

Česká společnost se příliš nerozrůstá, přesto stále stavíme nové byty a nové domy. Ať už si to přiznáme nebo ne, výstavba je odraz bohatnutí společnosti. A za to, abychom bydleli lépe a ve větším, neváháme utratit peníze. Šetříme však na tom, aby námi zastavěné plochy, byly pro přírodu aspoň trochu snesitelné. „Existují například dlaždice, které mají v sobě díry. Jenže je to dražší. A protože v dnešní době se peníze a zisk staly mantrou, tak se tyto složitější a k přírodě šetrnější metody nepoužívají“, říká Petr Havel.

Navíc dodává, že právě teď je v procesu zákon o ochraně zemědělského půdního fondu. V novele jsou zapracované poplatky, které se ovšem nelíbí stavitelům, protože ti chtějí vyjmout zemědělskou půdu zadarmo. Základní spor je podle zemědělského anlytika v tom, jestli máme chránit půdu a zkomplikovat to trochu investorům, kteří tady budou 5 let, něco vybetonují a odejdou někam na východ. Nebo, jak si myslí naši politici, udělat vůči betonářům vstřícný krok, protože tím, že vytváří v regionech pracovní místa, jsou ústupky k nim veřejným zájmem.

Z mého pohledu je veřejnějším zájmem uchovat si krajinu

Kočičí hlavy mají smysl, i když to tak na první pohled nemusí vypadat

Ve městech jsme vytrhali kočičí hlavy, protože drncají, špatně se po nich chodí i jezdí a vůbec jsou takové nepohodlné. Jenže umíte si představit tu půdu pod homogenním zalitým betonem? Stále menší „vsákavost“ ve městech tak způsobuje, že města pak trpí nedostatkem spodní vody. A nejen to. Nehospodaříme s dešťovou vodou. Necháváme ji odtéct pryč, místo abychom ji využívali třeba na splachování záchodů. Jedna velká kancelářská budova, která je v užitkové vodě soběstačná stojí v Praze na Vyšehradě.

Déšť ve městě|foto: Fotobanka Pixabay

Tak tedy jako vždy. Až krize nás donutí přemýšlet, co změnit

Václav Cílek upozorňuje, že už se zemědělci začínají ptát, jak hospodařit na polích. „Vidím, že se jim zdražují umělá hnojiva, a dál se zdražovat budou, ale že se jim to neprojevuje na výnosech. Takže vlastně budou donuceni začít uvažovat jinak."

Existuje přibližně 5% zemědělců, kteří předvídají a dělají to, co dělat nemusí. "Lidé na vesnici se jim zatím často kvůli tomu vysmívají. Nicméně právě ti, kteří budou připraveni, se mohou stát zárodkem nové komunity," doufá Václav Cílek

Zasáhne nenáviděná ruka trhu?

Pokud přijde velké sucho, zdraží se základní potraviny a neoblíbená ruka trhu tak může donutit lidi ke změně přístupu.
Zatím ale v krizi podle Václava Cílka nejsme. Naše propojenost způsobuje, že i když jsou nižší úrody například pšenice, nabídka stále díky světovým zásobám existuje.

pšenice.jpg|foto: Fotobanka Pixabay

Nebezpečí se může podle Petra Havla přikrást i z jiné strany. Když utrácíte stále více peněz za potraviny, zbývá méně peněž na ostatní komodity od dovolené až po techniku. Krize nemusí tedy přijít ze strany potravin, ale ze strany průmyslové výroby, která bude trpět nadvýrobou.

Myslíte si, že zemědělská půda slouží k pěstování surovin na výrobu potravin? Omyl!

„Spatně využíváme zemědělskou půdu,“ říká Petr Havel a dodává, že ta by měla primárně sloužit k pěstování surovin pro výrobu potravin. My ale podle něj půdu využíváme k technickým účelům. Produkujeme na ní suroviny pro výrobu paliva do motorů, produkujeme komodity, které nesouvisí s tím, proč tady ta půda je.

Zemědělské využití má tak konkurenci v technickém využití a tím se zvyšuje tlak na cenu půdy. Navíc se zvyšujeme tlak na cenu potravin a snižuje se potenciál, abychom tam mohly pěstovat suroviny pro potraviny.

Například zemědělci v Egyptě tvrdí, že za to, co my vypěstujeme pro jednu nádrž auta, za to tam jeden člověk rok žije. Mají lepší vnímání přírody, lepší přístup k ní. Tímto se vytváří napětí mezi civilizovaným a rozvojovým světem a může se stát rozbuškou.

Smrkové monokultury nemají rády teplo

Začíná se oteplovat, začínají vysychat lesy. Na Šumavě byl dělán výzkum, kde se ukázalo, že jsou regiony, kde hladina spodní vody zaklesává. Les je oslabený nejen kyselými emisemi, ale i nedostatkem vody a teplejším počasím. „Představte si, že smrk nemá rád teplo, má míň vody a působí na něj chemie. Do takto oslabené monokultury snadno vlítne kůrovec. Pokud budou periodická dvou až tříletá sucha, tak je zřejmé, že to se smrkovými lesy, které sázíme, pěkně zamává,“ říká Václav Cílek. „Navíc v tom suchu, jak známe třeba z Řecka, stačí o něco málo suší počasí a zvyšuje se počet lesních požárů,“ dodává.

smrkový les|foto: Fotobanka Pixabay

A protože strom roste 80 let a my přemýšlíme 2-4 roky dopředu, máme tu velký problém.

Mluvme o rizicích, uklidní nás to

Krize, která nás čeká, bude podle Václava Cílka jiná než ty, které se udály za posledních 200 let. Důvodem je již zmiňovaná propojenost. Navíc u nás ekonomické nesnáze přicházejí každých 40-60 let. Je tedy určitá pravděpodobnost, že se k jisté krizi přibližujeme. Poslední byla měnová reforma v 1953. Rok 2008 nebyl krizový, protože jídla je dost a bylo čím topit.

Když se o krizi mluví rozumným tónem, tak to lidi uklidňuje. Obavy a nejasné věci se tak převádí do rozumu, kde to mohou lidé zpracovat a něco s tím mohou dělat.

Propojenost a on- line komunikace může být podle Petra Havla také velmi dobrou živnou půdou. Panika může vzniknout ve vteřině. Informace v dnešním světě podléhá velkému konkurenčnímu tlaku, tedy každá zpráva se nějak nadsadí, aby se neztratila. Skutečnost je trochu jiná, obvykle ne tak zlá. Svět chce být klamán a globalizace k tomu přispívá.

Záznamy pořadu najdete v iRadiu.