Herec Kryštof Hádek: Nemám jeden metr, podle kterého bych si vybíral role. Klidně bych ale přibral 35 kilo

„První moje role byl komparz v reklamě. Pamatuju si, že tam byl kouzelník, který čaroval pro děti,“ vzpomíná Kryštof Hádek na dobu, kdy u něj ještě intuice nebo podrobná analýza role nerozhodovaly.

Čtěte také

Dobovky mám rád jako herec i jako divák, pochvaluje si Kryštof Hádek roli v seriálu Volha

Dnes už výběr role ovlivňuje spousta faktorů, i když prý nemá jeden metr, kterým by se řídil. „Někdy člověk potřebuje práci víc z finančního hlediska, jindy hraje roli osobní motivace. Pro mě jsou nejdůležitější osoby – režisér, kamera, scenárista. Zajímá mě, kdo bude za kamerou, jaký je scénář, a hlavně, jestli se v roli vidím, jestli ji můžu něčím obohatit a jestli mě bude bavit,“ říká.

Zároveň si uvědomuje, že herci jsou závislí na poptávce trhu. „Nejsme nejdůležitější složkou. Jsme interpreti – nástroje, skrze něž se něco vypráví. Z toho důvodu nikdy nikoho nesoudím, že třeba hrál i v něčem horším. Jsme malý filmový trh, a tak je to třeba brát.“

Radost z natáčení a příprava na roli

Natáčení ho baví hlavně kvůli procesu vzniku. „Nejradši mám, když se člověk může i fyzicky připravit, naučit se něco nového – ať už střelbu, jízdu na koni nebo potápění. Dokonce by mi ani nevadilo přibrat kvůli roli 35 kilo. Problém je, že tady u nás to nikdo nezaplatí.“

Čtěte také

Václav Neužil: Do postavy musím dát vždycky něco ze sebe. Neempatickej kretén ale nejsem

Nejnověji ztvárňuje roli otce ve filmu Jitky Rudolfové o manželském páru, který se těší na přírůstek do rodiny. Radostný čas se ale brzy změní v noční můru, když je dítěti diagnostikován Downův syndrom.

„Film je zajímavý tím, že nedává žádný návod, ale prostor k zamyšlení, jak by se zachoval každý z nás, kdyby se dostal do podobné situace. Tyto věci se rodinám dějí a je dobré o nich mluvit. Třeba i proto, že když už to nastane, může tam být i útěcha v tom, že to rodinu může i obohatit – i když život nabere úplně jiný směr.“