Lovkyně Belladonna: Myslela jsem, že mám poker face. Pak mi řekli, že vypadám jako ledová královna
„Superlov je pro mě velká a výjimečná událost, protože se natáčí jen jednou za rok,“ vysvětluje v Blízkých setkáních „lovkyně“ k nové čtvrté řadě TV soutěže. Počet „lovců“ se ale rozrůstá. „Je nás sedm a míst je pět. Vyřešilo se to střídáním a hře to velmi prospělo,“ pochvaluje si Viktorie Mertová v rozhovoru s Terezou Kostkovou. Přípravu na soutěž nikdy nepodceňuje. „Přistupuju k tomu zodpovědně. Vystudovat vysokou školu kvízovou ale nejde. Přesto mi to tak nějak samo jde.“
Když přijde řeč na vědomosti, působí Viktorie Mertová, která v soutěži vystupuje pod přezdívkou Belladonna, skoro neporazitelně. Sama to ale vidí jinak. „Já bych chtěla vědět všechno a vadí mi, že to nejde,“ říká s úsměvem. „Přitom se tak snažím. Ale je to dopředu prohraný boj.“
Diváci si ji oblíbili ještě kvůli něčemu jinému než kvůli znalostem. Její grimasy jsou už téměř legendární. „Ani jsem nevěděla, že je umím,“ směje se Viktorie Mertová. Zpočátku měla prý ale úplně jiný plán.
„Měla jsem pocit, že v televizi se člověk musí chovat důstojně a mít takzvaný poker face.“ Jenže realita byla trochu jiná. „Pak mi říkali, že se mračím a tvářím se jako ledová královna.“ A tak se rozhodla přestat se hlídat. „Řekla jsem si, že popustím uzdu emocím.“ Výsledek? Grimasy, které fanoušci poznají na první pohled.
Soutěž Na lovu je pro ni prý víc než práce. „Jezdím si tam odpočinout,“ přiznává. „V kalendáři bych to datum měla označené srdíčkem. Je to moje nejoblíbenější část měsíce a člověk by ani nevěřil, že něco takového existuje,“ říká nadšeně Viktorie Mertová alias Belladonna v Blízkých setkáních z Radiocafé Vinohradská 12.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
