Alois Jirásek. Spisovatel, který se stal institucí
Alois Jirásek je jedním ze zakladatelů novodobého historického románu. A vinou komunistického ideologa Zdeňka Nejedlého také domnělým objevitelem husitských revolučních tradic. Na metry jeho spisů vydávaných v 50. letech v nesmyslně vysokých nákladech v mnohé pamětnické knihovně sedá prach a snad kromě Starých pověstí českých téměř není čten. Což je škoda, neboť jeho povídková tvorba si i po více než stu letech uchovává čtenářský půvab. Alois Jirásek zemřel 12. března 1930.
Za zmínku rozhodně stojí memoárová kniha Z mých pamětí. Právě v ní provázíme Jiráska skutečného a živého, od dětství v Hronově přes studentská léta v Broumově a Hradci Králové až po univerzitní studia v Praze. Putujeme s ním pak i do Litomyšle, kde coby mladý historik získal první učitelské místo, oženil se tu, narodily se zde 4 jeho děti a celkem tu prožil 14 let.
Od roku 1888 pak působil Jirásek v Praze, kde vyučoval na gymnáziu v Žitné ulici. Naposledy žil v domě na nároží Resslovy ulice a dnešního Jiráskova náměstí, na které od roku 1960 celý bronzový shlíží z kamenného pomníku.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
