Než zapálíte adventní svíčky

Historie věčného světla

Místo svící zapalovali Řekové a Římané na oltářích lněné šňůry napuštěné smolou a včelím voskem, ponořené v hliněných nebo kovových nádobkách s olejem. Jako knot sloužily i spletené traviny opatřené smolným nebo voskovým povlakem.
Nedlouho po vzniku křesťanství si věčné světlo našlo cestu do křesťanských bazilik. Olejové kahance začaly být postupně nahrazovány štíhlými a voňavými svícemi ze včelího vosku.
Svíčky tak, jak je známe dnes, se objevily nejspíše v dobách pronásledování křesťanů a jejich mihotavá záře osvětlovala noční bohoslužby konané v tajnosti v katakombách. Běžně se svíčky začaly používat při bohoslužbách ve čtvrtém století.
Samozřejmě, že plamínky svíček provázejí také symbolické čtyři týdny adventu,v němž se křesťané připravují na oslavu narození Ježíše Krista.

Kde se vzal zvyk zapalování adventních svíček?

Zvyk zapalování svíček na adventním věnci se však zrodil teprve v 19. století v protestantské části dnešního Německa a poté se rozšířil do celé Evropy.
Protože liturgickou barvou je pro dobu adventu fialová, bývají svíčky na adventních věncích fialové. Zdobí-li adventní věnec růžové svíčky, jde o souvislost s barvou církevních rouch oblékaných při mši třetí adventní neděli, která symbolizuje radost z narození Spasitele.
Pozoruhodná je ovšem i současné obliba příležitostného domácího odlévání svíček. Stále přibývá těch, kteří si odlévají své svíčky třeba ze zbytků starších svící, ale především do originálně vymyšlených a tvarovaných forem z různých ruliček, kartonu a jiných využitelných materiálů.

Pokud jste si vše nestihli podrobně poznamenat, text najdete v časopisu Receptář nebo na webových stránkách ireceptar.cz.