To není můj šálek kávy

7. duben 2014
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 02887697.jpeg

Angličané říkají To není můj šálek čaje a myslí tím To není obor, kterému se věnuji a kterému rozumím.

To není můj šálek kávy. Fráze tak často opakovaná, až se z ní stalo klišé – tedy zautomatizovaný, otřelý slovní obrat, banalita, fráze, kterými se náš jazyk jen hemží.


Slovo klišé pochází z francouzštiny a znali ho hlavně typografové – byl to totiž sazečský štoček.

Kde se vzalo slovo káva? O tom se vypráví řada legend.

Kaffa se prý jmenovala provincie v Etiopii, odkud kávovník pochází.
Anebo: gah-wah bylo údajně prastaré obecné označení pro nápoj.
A do třetice: v roce 1615 popisoval italský cestovatel Pietro della Valle horký černý nápoj, který v létě osvěžuje a v zimě zahřívá, jmenuje se chave a vaří ho Turci z jakýchsi semen původem z Arábie.

Jak se zjistilo, že kávová zrna mají povzbuzující účinky?

Jednou si jakýsi pastevec v Habeši všiml, že se jeho kozy úplně zjančí, když se nažerou bobulí z jistého keře. Pasáčkovi to bylo divné, a tak jednu bobuli sám rozžvýkal a bylo mu do ejchuchu stejně jako kozám.

Nacpal si bobulí plné kapsy a namířil si to do nedalekého kláštera. Jenže mniši řekli, že v tom má jistě pracky sám satanáš a bobule hodili do krbu. Tam se začaly pražit, krásně vonět, a jak to bylo dál, to už snadno uhodnete.

Čtěte také

Centrem obchodu s kávou se stal Jemen. Karavany svážely do přístavního města Mokka pytle s kávou, a ty se odtud vydávaly na cestu do celého světa.

Zpočátku se káva prodávala kupodivu v lékárnách. První kavárny v Evropě začaly vznikat v polovině sedmnáctého století a zpočátku se v nich scházeli výhradně muži.

Pravá vídeňská káva

Píše se rok 1683. Vídeň je obležená tureckými vojsky. Zuří kruté boje. A tu na scénu přichází nenápadný človíček – polský důstojník, cestovatel a špión Georg Franz Kolschitzky. Uměl arabsky, protože obchodoval s Orientem, a to se mu báječně hodilo. Vloudil se do tureckého ležení a nenápadně omrknul, jak Turci vaří ten voňavý černý nápoj – recept přede všemi důkladně tajili.

Čtěte také

Když poražení Osmani prchali zpátky domů, zbyla po nich spousta pytlů plných kávy. A hádejte, komu připadly? Špiónovi Kolschitzkému. Návdavkem dostal od císaře pozemky a koncesi k provozování kavárny – jako odměnu za statečnost.

A tak si tento šikovný koumák otevřel první kavárnu ve Vídni nazvanou „U Modré lahve“.

Podle pověsti prý hořká káva Vídeňákům moc nechutnala. A tak si ji začali kávu sladit a ochucovat mlékem. Tak vznikla pravá vídeňská káva.

Je libo šáleček kávy od Deodata?

Prvním kavárníkem v Praze byl Arab Hatalah al Damask zvaný Georgius Deodatus Damascenus nebo stručně a krátce Deodat. První v Praze byl, ale předběhli ho Brňáci! Achmet si tam otevřel kavárnu už v roce 1702. Aby získal koncesi, musel se prý nechat napřed pokřtít.

Deodatus se procházel pražskými ulicemi ulicích v turbanu, nabízel kolemjdoucím kávu v malých koflících. Roku 1714 si otevřel v Praze, v dnešní Karlově ulici, první kavárnu U zlatého hada a nedlouho nato druhou kavárnu U Tří pštrosů.

Šálek kávy

Kavárny se brzo staly centrem společenského dění i místem inspirace mnoha umělců po celém světě.

Kávu miloval Ludwig van Beethoven i Johan Sebastian Bach, ten napsal dokonce Kávovou kantátu. Pravým závislákem na tomto nápoji byl Honoré de Balzac. Prý vypil více než dvacet šálků denně.


Příspěvek zazněl v pořadu Slovo nad zlato, který vysílá Dvojka ve všední dny vždy v 10:40 dopoledne.

autoři: Jitka Škápíková , Helena Petáková , Dan Moravec
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!

Vladimír Kroc, moderátor

Zločin na Zlenicích hradě

Zločin na Zlenicích hradě

Koupit

Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...