„Někdy je to tužší práce,“ říká Karel Šíp o moderování talkshow Všechnopárty
Nemá rozhovory rád. Tvrdí, že otázky, které mu kladou, se často opakují. A v posledních letech si zjevně zvykl pokládat otázky spíš sám. Jak si vybírá hosty do svého pořadu? Proč se rozešli s Uhlířem? A kdy plánuje skončit sám? Zjistíte ve videorozhovoru.
„Minutu před klapkou nevím, co se na jevišti odehraje. Zvyknete si na tu improvizaci a je to jiný druh nerváku,“ ujišťuje Karel Šíp. Hosty si do Všechnopárty zásadně vybírá sám. „Takže se ani nemůžu vymlouvat na to, že mi tam někoho poslali,“ usmívá se.
I když hosty většinou osobně nezná, usiluje při jejich výběru o jednu společnou věc. „Smysl pro humor. Dá se odhadnout. A když to odhadnu dobře, je to pro mě radost.“ Přesto se to ne vždycky povede. „Někdy je to tužší práce. Ale já jsem tam od toho, abych ten rozhovor dotáhl do konce.“
Díky Semaforu
Všechnopárty zahnízdila v legendárním divadle Semafor. Pro Šípa je to šťastná volba. „Na tom jsem vyrůstal a osobnost pana Suchého je pro mě zářná.“ Se Suchým ho vlastně spojuje psaní písňových textů. Sám jich napsal stovky a tvrdí, že vždycky záleží na muzice.
„Textař jí musí sloužit i na úkor svého ega.“ Sám u cizích písniček věnuje pozornost hlavně textům. „Analyzuju si to pro sebe. A když slyším třeba hezký rým, říkám si: Kdo to asi napsal?“ O čistou poezii se prý nikdy nepokoušel. „Ani jsem neměl tu touhu. Od začátku jsem byl ovlivněný érou Semaforu.“
Rozchod s Uhlířem
Stejně jako je jméno Jiřího Suchého spjaté se jménem Jiřího Šlitra, mají i jméno Karla Šípa lidé neodmyslitelně spojené s Jaroslavem Uhlířem. „Už jako mladý jsem chtěl být s někým ve dvojici, jen jsem nevěděl s kým. S Uhlířem jsme se pak poznali jako muzikanti.“
Začali spolu na jevišti vést dialogy. „Ale Jarda nikdy netoužil být součástí komické dvojice. Chtěl dál skládat.“ Tak se stalo, že se časem po domluvě rozešli. „Ale já byl šťastný, že jsem tu dvojici mohl na čas vytvořit.“
Konec v TV?
Co bude dělat ve svých 70, prý nikdy nepřemýšlel. „A nepřemýšlím o tom ani teď. Jdu od úkolu k úkolu.“ S rádiem se minul. „Sám sebe považuji za televizní dítě. Jsem tam od roku 1963.“ Přiznává ale, že byly chvíle, kdy s tím chtěl seknout. „Jednalo se o projekty. Ale že bych se otočil o 180 stupňů a šel dělat něco jiného, to ne.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
