Negativní postavy nevnímám a priori jako špatné. Snažím se pochopit i parchanty, směje se herečka Kristýna Ryška
Dokáže pohřbít sebe samu, vlákat nevinné oběti do spárů šílence i se oddat společensky nevhodné lásce. Jak herečka Kristýna Ryška tvoří své postavy? „Vždycky si je nejdříve zkonkrétním s někým ze svého okolí. Těžší je to u záporných figur. Ale dokážu si pro sebe obhájit i parchanty,“ usmívá se herečka. Jak moc ji v její profesi ovlivňuje zkušenost s folklórem? Jak moc rozdílná je zkušenost, když na režisérském postu sedí žena? A jaký vztah si vybudovala k cestování vlakem?
Jedním z aktuálních projektů Kristýny Ryšky je seriál Zlatá labuť o obchodním domě a lidech, kteří v něm pracují. Postava Ireny Kučerové je svérázná. Díky svým ostrým loktům a ne vždy morálně správným rozhodnutím zvládá i válku. Mnohem těžším bojem je pro ni ale její lesbická láska. „Ví, že je to boj s větrnými mlýny a že s tím nemůže nic dělat. Je ale tvrdohlavá a svůj osobní prostor se snaží neustále si obhajovat,“ přibližuje herečka.
Zároveň přiznává, že má s Irenou i něco společného. „I když se to bráním vyslovit, protože postava Ireny není moc pozitivní. Pro mě je to ale ventil. Můžu si takříkajíc upustit, když hraju postavu, která není ohleduplná ke svému okolí nebo která se neusmívá, když nechce.“
A jak Kristýna Ryška tvoří své postavy? „Základem je scénář, ale vytvořila jsem si vlastní metodu, jak se s postavou sžít. Vždycky si ji nejdříve zkonkrétním s někým, koho znám ze svého okolí. Nekopíruji ho, ale dokážu si představit, jak by se choval v určité situaci. Parchanty ale ve svém okolí nehledám. Na negativní postavy jdu psychologicky. Snažím se pro jejich jednání najít motiv,“ vysvětluje v Blízkých setkáních.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
