Moje plány se vždy týkaly mužů, svěřuje se spisovatelka Halina Pawlowská
Píše, čte a vaří. „Také hodně sním, hodně toužím a jezdím po republice s mojí show. A taky jím,“ směje se Halina Pawlowská v Blízkých setkáních na Dvojce. Věděla už od dětství, že bude spisovatelkou? Lze podle ní scénáristiku naučit? A o čem si povídá se svou tchýní?
„Vždy jsem měla nějaký plán. A vždy se týkal mužů. Zní to asi povrchně, ale pořád jsem plánovala, jak by mě měl milovat, co s ním kde budu dělat. Kde budeme mít dům a zahradu,“ popisuje spisovatelka. „Pořád toužím po lásce. Když ji mám, mám pocit, že jí mám málo. Potřebuji velké projevy lásky. Jsem takový kvantitativní typ,“ přiznává.
Plavba kolem světa za 218 dní
„Moje hlavní činnosti jsou asi psaní, čtení a vaření. A občas přemýšlím, co bych si ještě víc v životě přála. Když si odmyslím takové ty hlavní věci, aby byl člověk a jeho blízcí zdraví a šťastní, tak jsem vymyslela, že bych chtěla plout. Chci se plavit lodí kolem světa 218 dní. Ta představa se mi moc líbí,“ dodává Halina Pawlowská.
Související
-
Člověk je zralý, když pěstuje kytky a po ránu snídá. Omeletky s Halinou Pawlowskou
Dnešní Omeletky na Dvojce naplní zralost. Dozvíte se, podle čeho člověk pozná, že je zralý. I to, jaké by to bylo, kdyby život běžel pozpátku – od zralosti k mladosti.
-
Svoji prvotinu jsem napsal v pěti letech na toaletní papír, vzpomíná spisovatel Miloš Čermák
„Už v šesti letech jsem chtěl jezdit k moři a psát. Později jsem chtěl být kosmonaut,“ prozrazuje své dětské touhy spisovatel a novinář Miloš Čermák.
-
Mám v plánu minimálně ještě jeden román s komisařkou Výrovou, prozrazuje spisovatel Michal Sýkora
Je autorem populárních detektivek a duchovním otcem neméně populární postavy komisařky Marie Výrové. Jeho povídka teď čeká na posluchače Dvojky.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.