Mě už doma neobdivuje nikdo, já už se obdivuju sám, žertuje herec David Prachař
„Těším se na duben, kdy bude v televizi dokument o mém tatínkovi. Moc se na to těším, protože nevím, co mě čeká,“ svěřuje se známý herec v Blízkých setkáních. Co všechno bude k vidění v dokumentu režiséra Petra Slavíka? V jakém filmu David Prachař teď hraje? Je pravda, že si lidé herce hodně spojují s rolemi? Na čem zrovna pracuje v rozhlase? A chtěl někdy odněkud zmizet?
„Moje kritická matka, která si všechno pamatuje, nesnáší, když s Kubíčkem (jeho syn) tzv. lžeme, neboli fabulujeme. Ale my jí říkáme, že pravda je tak nudná, že se musí přikrášlit. Takže moje maminka se na ten dokument bude dívat a pak mi bude volat, protože bude mít spoustu připomínek.“
Matky své syny obvykle obdivují. „Mě už doma neobdivuje nikdo, já už se obdivuju jenom sám. Doma většinou nesplňuju plno představ a stávám se marným člověkem. Ale tady v rozhlasové kavárně jsem pookřál,“ ujišťuje herec.
Podle Davida Prachaře se doma jeho táta projevoval jako introvert. „Byl přísnější a mluvil se mnou jako s dospělým. Pletl si dokonce, do jaké třídy chodím. Dnes mě někdy v dobrém vyděsí, že když čtu nějaký text, slyším ze sebe svého otce. Snažím se, aby to bylo jiné, ale geny nezapřeš.“
„Když ho vidím ve filmu, je to zvláštní pocit. Většinou hraje zápornou postavu. Když jsme dělali dokument, tak mi Petr Slavík říkal, že můj otec hrál hodně záporných postav. I když ve skutečnosti takový nebyl,“ vzpomíná herec David Prachař v Radiocafé Vinohradská 12.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
