Zastavil jsem se, přemýšlel. Ale nic jsem v době koronaviru nevymyslel, říká Jakub Prachař
Včera jsem byl na zápase Slávie. Velký slávista byl i děda Ilja, řekl chraptící Jakub Prachař, kterého při příchodu do RadioCafé zdržela pražská doprava.
Jakub Prachař je herec, moderátor, hudebník. Jaké sny se mu zdají? Herecké nebo hudební, že mu třeba popraskaly na kytaře struny?
„Mně se to doopravdy stalo. Hrál jsem na jednom z našich prvních vyprodaných koncertů. Nejdřív mi praskla struna na jedné kytaře, pak na druhé. Já ji patnáct minut měnil a zjistil jsem, že jsem v té kapele nechyběl.“
Začal jsem se učit na piano u profesionála
Jakub Prachař zahrál posluchačům i živě na piano. „Jsem pianista samouk a po 36 letech jsem se rozhodl, že se začnu učit na piano. Přijel kolega muzikant, já si říkal, jak mu ukážu svoji hru. A on na to, že moje technika je tak špatná, že to smažeme. Začal jsem jako v základní lidové škole umění.“
V době koronaviru Jakub Prachař dokonce doma pekl chleba a vařil. „Mně se ulevilo, že se nic nedělo a myslím, že mi to prospělo. Říkal jsem si, jak je dobré se zastavit a zamyslet se. Ale nic fantastického jsem nevymyslel. Zjistil jsem, že budu pokračovat jako doteď.“
Vznikne písnička Hlavokam? Mají u nás lidi podle Jakuba Prachaře smysl pro humor? V jakém představení hraje s tátou?
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.