Max Kašparů: Proč už Vánoce nejsou jako kdysi?
Jakoby Vánoce patřily do starých časů a do dnešní doby se nehodily. A přesto je neustále slavíme. A vzpomínáme na staré časy. „Vzpomínka upevňuje zážitek,“ vysvětluje kněz.
Proč spíš vzpomínáme na Vánoce před lety než na ty loňské? „Z jedné strany to bylo počasím. V mém dětství napadly až dva metry sněhu,“ vysvětluje ve sváteční Kávě o čtvrté na Dvojce český řeckokatolický kněz, psychiatr a pedagog Max Kašparů.
„A potom to bylo z toho důvodu, že dítě s tím nemělo spojené žádné starosti. Dnes zvláště ženy mají starosti s Vánocemi. Ale dítě žádné starosti nemá, dítě se těší.
„Znám případy některých lidí, kteří se dokonce bojí Vánoc. Buď že budou sami, bojí se opuštěnosti o Vánocích, anebo jsou vztahy v jejich rodině takové, že si s nimi nebudou o Vánocích vědět rady. Ale tohle se dětí nikdy netýká.“
„Další věc je ta, že dítě je obdarováváno vícero lidmi. A má se tedy z čeho více radovat. Dneska my se radujeme z toho, když se někdo raduje. Když otec a matka obdarovávají děti, tak vlastně obdarovávají sami sebe tím, že jejich děti se radují. A proto jsou Vánoce svátky radosti a taky rodiny.“
Související
-
Max Kašparů: Takové mezigenerační napětí jako dnes tady v minulosti nikdy nebylo
Bude tahle země ke starým lidem přátelská? Je pro seniory budoucnost příznivá? Odpovědi psychiatra a katolického kněze Jaroslava Maxmiliána Kašparů nejsou právě povzbudivé.
-
Mateme si pojmy. Pýcha je zdravé sebevědomí, hulvátství svoboda projevu, říká Max Kašparů
Jak uvařit guláš, jak vychovávat děti nebo jak na kuří oka. Rady jsou dnes zkrátka hitem. Kněz a forenzní psychiatr Max Kašparů lidem radí, aby si poradili sami. Jak na to?
-
Čtyři typy mamánků podle psychiatra Maxe Kašparů. Poznáte v nich někoho?
Dospělí muži, kteří odmítají vstoupit do vlastního života, představují podle psychiatra Maxe Kašparů parazity na vlastní rodině.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
