Máte doma správné kleště?

21. leden 2013
Rada pro tento den

Říká se, že správný kutil si vystačí se třemi typy kleští, s kterými udělá vše, co potřebuje. Obstará si tedy kombinačky, tesařské štípačky a sikovky.

Jak poznat kvalitu?
Hodnotíme ji podle oceli, ze které jsou kleště vyrobeny. Za standard můžeme považovat legovanou chrom–vanadiovou ocel, to znamená, že kleště vydrží požadovanou námahu, neohýbají se, nelámou, ani se neodštipují při nárazech na tvrdé předměty.
Legováním se do slitiny přidávají další kovy, které jí dodají nové vlastnosti. Takzvaná nízkolegovaná ocel obsahuje do 5 % jiných kovů, vysoce legovaná 30 % i více. U nářadí se obvykle podrobně neuvádí přesné složení, nám stačí označení legovaná nebo vysoce legovaná. Tytéž typy kleští se totiž vyrábějí třeba jen z poniklovaného nebo pochromovaného železa.

Co je co?
Kombinačky se dnes většinou vyrábějí s izolovanými rukojeťmi, které se dobře drží.
Děrovací nebo děrovací otočné kleště prosekávají kůži, papírové desky a podobné materiály, některé typy zároveň slouží k upevňování druků. Elektrikářské kleště mají izolované rukojeti, břit na štípání a odizolování kabelů a špičaté čelisti se zoubky, některé typy mají špičky zahnuté. U samosvorných kleští lze nastavení aretovat, používají se podobně jako sikovky nebo hasák.
Štípačky čelní (někdy se říká tesařské) jsou mimo jiné na vytahování hřebíků. Stranové (nebo boční) štípačky mají všestranné použití a vyrábějí se od malých do dlaně až po velké, takzvané pákové, obouruční. Tyto štípačky lze s úspěchem používat místo konektorových kleští.
Sikovky, někdy též označované jako kleště montážní, přestavitelné, mají různé provedení i velikost.

Další podrobnosti najdete na www.iReceptar.cz

Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.