Maginotova linie
Pevnostní systém chránící francouzsko-německou hranici pojmenovaný podle André Maginota, francouzského vojáka a politika.
Narodil se 17. února 1877 v Paříži. Dětství trávil v Alsasku Lotrinsku, odkud pocházela naše rodina, v kraji, který mu přirost k srdci. Začínal jako úředník, pracoval jako asistent generálního guvernéra v Alžíru a v roce 1910 vstoupil do politiky.
Když začala první světová válka, rozhodl se pro službu v armádě. Hned v listopadu 1914 byl poblíž Verdunu raněn a za projevené hrdinství dostal nejvyšší francouzské vojenské vyznamenání.
Po válce se vrátil do politiky a od roku 1920 zastával několik ministerských postů. Ovšem největších zásluh dosáhl v křesle ministra války.
V roce 1929, sotva se Evropa vzpamatovala ze strašlivé velké války, začal hrozit další, ještě strašlivější konflikt. Právě tehdy začal Maginot přemýšlet o vybudování obranného opevnění Francie. Vyjádřil znepokojení nad tím, zda Versailleský mír zaručuje Francii dostatečnou bezpečnost. Opakovaně tlačil na vládu, aby investovala více peněz do obrany země v době, kdy nedůvěra k Německu narůstala. Na základě studia různých obranných zařízení dospěl k přesvědčení, že nejlepší řešením je vybudování mohutného pevnostního systému. Projekt se podařilo prosadit a vláda do něj investovala obrovskou částku, víc než tři miliardy tehdejších franků. Francie začala budovat obranná postavení a sérii pevností na německých hranicích, které kombinovaly systém polních pozic a stálých betonových tvrzí. Práce začaly neprodleně a postupovaly velmi rychle.
André Maginot ale svůj projekt nedokončil. V prosinci 1931 onemocněl břišním tyfem a v noci z 6. na 7. ledna 1932 v rodné Paříži zemřel. Bylo mu čtyřiapadesát let. Po jeho smrti obranná linie, kterou obhajoval a začal budovat, dostala jeho jméno.
Soustava obranných zařízení, nejdokonalejší a nejmohutnější na světě, byla vzorem pro další pevnostní systémy, především také pro československý. Vpádu Německa do Francie však nezabránila. „Neprostupnou linii“ totiž německá armáda v noci z 15. na 16. června 1940 prostě obešla přes území neutrální Belgie.
Příspěvek zazněl v pořadu Slovo nad zlato, který vysílá Dvojka ve všední dny vždy v 10:40 dopoledne.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
