Lubomír Kopeček: Michail Gorbačov? Vizionář, který své reformy nedomýšlel. Naštěstí pro nás

Michailu Gorbačovovi se připisuje pád železné opony i to, že zemi vedl k demokracii. „Z hlediska dějin je ale mnohem důležitější jeho činnost na postu generálního tajemníka Komunistické strany Sovětského svazu,“ říká v pořadu Jak to vidí... politolog Lubomír Kopeček.

„Když do této funkce v roce 1985 nastoupil, působil skutečně jinak než jeho velmi přestárlí předchůdci. Bylo mu kolem 50 a byl v tehdejším sovětském vedení nejmladší tváří. A nutno dodat, že vůbec nezamýšlel zbourat železnou oponu a samozřejmě ani rozvrátit Sovětský svaz...“

Revoluční krok

Gorbačov v roce 1985 zamýšlel modernizovat Sovětský svaz. „Proces, který rozeběhl, se pak už ale nedal zastavit. Reforma naštěstí pro nás skončila rozpadem SSSR a uvolněním východních států, které byly sevřeny v rámci východního bloku.“

Čtěte také

Michail Sergejevič Gorbačov. Muž, který se z prostých poměrů vyšplhal až na nejvyšší post

Nejzajímavější na Gorbačovových reformách je ale podle Kopečka otevření prostoru pro debatu a diskusi. „To byl v podmínkách tehdejšího Sovětského svazu naprosto revoluční krok a současně něco, co tamní režim velmi liberalizovalo. Ve chvíli, kdy se mohlo debatovat o Stalinových zločinech, kolektivizaci nebo obětech Sovětského svazu za druhé světové války, začal se režim rozkládat zevnitř.“

Druhá linka, která běžela souběžně, tedy hospodářská reforma, perestrojka, se v praxi ale ukázala jako slepá cesta. „Sovětský svaz a tehdejší východní blok uplatňovaly centrálně plánovanou ekonomiku. Vše řídil stát. Soukromý sektor neexistoval. Ve chvíli, kdy do toho Gorbačov vpustil tržní prvky, se střetly dva těžko slučitelné principy,“ vysvětluje politolog.

„Výsledkem bylo, že systém, který předtím hospodářsky fungoval špatně, fungoval ještě hůř. Vznikl obrovský chaos a samozřejmě i nespokojenost. A to je to, co dramaticky snížilo popularitu Michaila Gorbačova v Sovětském svazu v samotném závěru impéria.“

Klesající hvězda

Zatímco na Západě se nositel Nobelovy ceny za mír z roku 1990 těšil velké oblibě, v Rusku se stal jedním z nejméně oblíbených politiků. „Vladimir Putin se vyjádřil jasně. Zánik Sovětského svazu byla největší geopolitická katastrofa 20. století. A s tím je spojen Gorbačov. Ona otevřenost, liberalizace, svoboda slova, svoboda tisku – to vše ztratilo z pohledu většiny ruské společnosti na významu.“

Čtěte také

Ukrajinista David Svoboda: Putinova obsese Ukrajinou koření v ruském velmocenském mýtu. Historií jsou ale posedlí i Ukrajinci

Podle Kopečka je ale důležitý celý hospodářský kontext věci. „Konec Gorbačovova období a následné jelcinovské období po roce 1991 provázel v celém postsovětském prostoru obrovský propad životní úrovně, ohromné zvětšení sociálních rozdílů. A i to je samozřejmě do značné míry přičítáno Gorbačovovi. Střední a starší ruská generace na to dodnes nezapomněla.“

„Největší jeho slabinou ale bylo, že nedomýšlel důsledky. Neuvědomoval si, kam ty jeho reformy mohou dospět. A v tomto jeho vidění, to jest i vizí, že Sovětský svaz měl být zachován, mu do určité míry konvenovala i putinovská představa obnovy Sovětského svazu. Proto schvaloval anexi Krymu v roce 2014. Nutno ale dodat, že to už byl Gorbačov bez politického vlivu. Člověk zdravotně i jinak dávno za zenitem,“ uzavírá Lubomír Kopeček.