Lidi mají Karla Gotta za slušňáka. Ale když se rozjel, lezli jsme smíchy po zemi, vzpomíná Petr Janda

5. červenec 2023

Na Dvojce probíhá Léto hudebních legend. „Karel Gott je nezpochybnitelná ikona,“ odpovídá bez zaváhání zpěvák a frontman Olympicu. „Byl jsem s ním do určité míry kamarád. Mockrát jsme se sešli a dokonce jezdil ke mně na venkov na oslavu Silvestra.“ Co se mu vybaví, když se řekne třeba Meky Žbirka nebo Rolling Stones? Jak přijal zprávu, že dostane cenu Osobnost století? Co pro něj znamená sport? Jak přistupuje ke svým písním?

„Vzpomínám si, že jsme byli na pár mejdanech, ale to nemůžu vyprávět do éteru. Dokonce, když to vyprávím v soukromí, tak šeptám. Mám pocit, že lidi ho mají zafixovaného jako slušňáka a elegána. Ale on když se rozjel, tak vyprávěl ohromné historky, že jsme smíchy lezli po zemi. On byl vlastně strašně zábavný. Měl jsem ho moc rád,“ přiznává Petr Janda.

Adresát neznámý. To je píseň, pod kterou je podepsaný Karel Gott a Olympic. „Byli jsme tenkrát v roce 1963 jediní, kteří dokázali jít do studia a něco udělat. Kapely byly tenkrát nevybavené, moc to neuměly. Teď se trošku vytahuju…,“ připouští rockový hudebník.

„Pak jsme s ním ještě natočili Trezor někde v nějakém sklepě na takový divný magnetofon. Ale kupodivu, když to slyším občas v rádiu, tak to nehraje úplně blbě,“ uzavírá zpěvák a muzikant Petr Janda.     

autoři: Martin Hrdinka , eh
Spustit audio

Související