Libor Pešek: Jako amatéři jsme začínali a jako amatéři končíme, smál se Miloš Forman

Volávali si k narozeninám či různým svátkům. „Ale letos mezi lednem a únorem najednou zavolal Miloš, což nebylo obvyklé.“ Mluvili mezi jiným o stáří, kdy se člověk vrací do dětských let. „A on mi řekl: Prosím tě, ty jsi byl celý život dítě! Tím se se mnou rozloučil. To, že mi zavolal, byl asi okamžik stesku. Nebyl to jeho styl.“

Potkali se spolu už na gymnáziu. „Brzy jsme se začali znát díky jazzové muzice a amatérskému divadlu. Od začátku byl Miloš vůdčí typ a začal dominovat.“ Záhadnou protekcí tenkrát mohli hrát na profesionální scéně divadla E. F. Buriana legendární Baladu z hadrů. „Miloš se k tomu později vracel a říkal: Jako amatéři jsme začínali a jako amatéři končíme.“

Amadeus, milovaný film

Podle Libora Peška měl režisér k hudbě zvláštní vztah. „Podobně Jako Václav Havel. Vašek byl z dobré rodiny, ale jeho vkus byl… víme jakej,“ usmívá se dirigent. Amadeus ale Libora Peška ovlivnil. „U nás byla tendence hrát Mozarta zjemněle. Najednou se v tom filmu ukázalo, že je to dravá a plnokrevná muzika. Jako muzikant mám nejradši Amadea. Má lidskou tvář, která to vážné umění přibližuje k populárnímu prostředí. Je to dojemný film a ta muzika každého přesvědčí.“

Připouští, že Formana možná ovlivnil Zdeněk Mahler, který nedávno také zemřel. „Teď padlo tolik stromů! Zdeněk Mahler, Honza Tříska a teď Miloš Forman… To jsou takové rány té naší generaci! To mě bolí, že s každým podobným odchodem se něco nenávratně vytratí.“

Trému neznal

Formanovi bylo 44 let, když si šel pro prvního Oskara za Přelet nad kukaččím hnízdem. „Když uvážíme, jak v USA začínal a naděje na uplatnění byla prakticky nula, tak to, co se mu podařilo, byl malý zázrak. To, že získal Nicholsona a další herce, byla šťastná souhra. Bylo to, jako když vypálíte raketu.“

Uspěl možná i díky tomu, že si věřil. „Nikdy jsem neviděl Miloše nervózního. Možná, že když byl mladší, tak zažíval trémy a úzkosti. Ale vždyť on byl už od svých středních let osobností světového ražení! Myslím, že Miloš nepochyboval.“

Muž za pultem

Libor Pešek se rozhodl skončit s dirigováním. „Dirigent musí přetékat silou a energií. A mě už neslouží nohy a stát za pultem 2 hodiny není maličkost. A taky už hůř slyším. A orchestr si zaslouží mít před sebou chlapíka, který na to po všech stránkách má.“