Koupit za pět prstů

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Ruka, peníze

Rčení a úsloví, ve kterých se objevuje číslovka, se v češtině vyskytují mnohem častěji než v jiných jazycích. A pětka vede.

Říkáme: je páté kolo u vozu; jde to s ním od desíti k pěti; mele páté přes deváté; nemá všech pět pohromadě; seber si svých pět švestek; pro pět ran do čepice; tvářil se, jako by neuměl do pěti počítat; odevzdal to za pět minut dvanáct; bylo nás tam pět a půl; otočí se na pětníku; má všech pět pé; je to pátá kolona; křepelka volá „pět peněz“; koupil to za pět prstů...

A u toho posledního zůstaneme. Koupit za pět prstů znamená ukrást, odcizit, uloupit, sebrat, přivlastnit si, votočit, sbalit, čmajznout, šlohnót, čórnót. A v této činnosti nejlépe vyniká chmaták, loupežník, zloděj, lupič, raubíř, rabiát, bandita a pirát.

Čtěte také

Loupežníky se to v literatuře jenom hemží. A většinu z nich inspirovali skuteční lidé:

O Václavu Babinském i Janu Jiřím Graselovi už byla řeč. Takže kdo je tam dál? Rumcajs? Zbojník Ondráš? Zahraniční kolegy Juraja Jánošíka a Nikolu Šuhaje přeskočíme.

A co Vilém, strašný lesů pán z Máchova Máje? I ten měl skutečný předobraz. Václava Kummera z Bělé pod Bezdězem.

Anebo Vavřinec Toulovec? Po něm se jmenuje přírodní rezervace Toulovcovy maštale kousek od Litomyšle. Buď byl vůdce loupežníků, nebo vážený měšťan – to se právě s jistotou neví.

Ukousl matce nos

Pak je tu loupežník Jan Janeček, o kterém píše Jaroslav Hašek. Švejk říká: „Nesmíte ztrácet naděje, jako říkal Cikán Janeček v Plzni, že se to ještě může obrátit k lepšímu, když mu roku 1879 kvůli tý dvojnásobný loupežný vraždě dávali voprátku na krk.“

Janeček pocházel z Kozojed. Byl nemanželský syn a jeho matka utekla s cikány. Janeček seděl za loupeže v Kartouzích, pak se mu podařilo utéct a vrátil se na Plzeňsko, tam s kumpány loupil a vraždil, až mu napařili trest smrti.

Legenda vypráví o jeho podivném posledním přání. Řekl, že chce, aby za ním pod šibenici přišla jeho máma, aby se s ní mohl rozloučit a dát jí poslední políbení. Když k němu přišla, naklonil se k ní a ukousl jí nos.

Zvířátka a Petrovští

O tom, že na každém šprochu je pravdy trochu, nás přesvědčí také jedna známá pohádka o loupežnících.

Ta, jak domácí zvířata utekla do lesa, dlouho hledala nocleh, až narazila na osvětlenou chaloupku a chtěla zjistit, kdo v ní přebývá. A když se podívali oknem dovnitř, uviděli, jak tam ve světnici v karty hrají loupežníci...

V 17. století řádila na Křivoklátsku loupeživá banda. Vedl je Matěj Skřivánek zvaný Petrák. Možná zvířata ve známé pohádce „Zvířátka a Petrovští“ skutečně narazila na tlupu Matěje Skřivánka zvaného Petrák. Ale možná to bylo ještě jinak.

O kus dál, na Kokořínsku, zhruba ve stejné době sužovala okolí banda jistého lupiče Petrovského. Skrývali se ve zpustošeném hradě Kokoříně. A právě podle tohoto vůdce bandy rabiátů se loupežníkům obecně začalo říkat Petrák nebo Petrovský.


Příspěvek zazněl v pořadu Slovo nad zlato, který vysílá Dvojka ve všední dny vždy v 10:40 dopoledne.