Když odejdou „vňoučata“

Dramaturgie Lenka Svobodová.

Je středa v noci. Auto naložené léky, obvazy a další humanitární pomocí vyráží směrem na jihovýchod. Když z něj zaměstnanci hodonínské Charity druhý den ráno vystoupí v rumunské Svaté Heleně, vítá je Mariánka, která patří ke zhruba dvěma tisícům Čechů žijícím v šesti českých vesnicích v horských oblastech Banátu. Pro humanitární organizaci Charita ČR zde pracuje jako pečovatelka.

Dům Charity ČR ve Svaté Heleně v Banátu|foto: Jana Šustová

Čeští kolonisté přišli do Banátu, který byl tenkrát součástí monarchie, v první polovině 19. století. Dnes je směr migrace opačný a české vesnice v Banátu se v posledních letech vylidňují. V důsledku vysoké nezaměstnanosti odcházejí mladí za prací do České republiky, kde ovšem mají jako občané Rumunska status cizinců, případně míří do větších rumunských měst.

Populace v horských vesnicích stárne, o seniory se však nemá kdo starat. A právě proto se v hlavě ředitele Oblastní charity Hodonín Václava Salajky zrodil nápad zřídit v Banátu pečovatelskou službu. V pěti ze šesti českých vesnic tak v současnosti působí pečovatelka, která dochází za místními domů a poskytuje jim základní péči, léky a hygienické potřeby.

Čeští kolonisté přišli do Banátu v první polovině 19. století. Dnes je směr migrace opačný a české vesnice v Banátu se vylidňují a populace stárne.|foto: Radim Nejedlý

Mariánka, stejně jako její kolegyně v ostatních vesnicích, vyráží za svými klienty za každého počasí, v zimě se často brodí hlubokými závějemi. Je si dobře vědoma faktu, že pro lidi, ke kterým dochází, je často jediným člověkem, který si s nimi popovídá. Sociální aspekt je na práci pečovatelek velice důležitý. Kromě toho, že svým klientům změří tlak, pomohou jim s osobní hygienou a třeba nanosí z kůlny dříví ke kamnům, stráví s nimi také velmi důležité chvíle hovorem o nejběžnějších starostech každého dne. A třeba i o dětech, které jsou daleko a přijíždějí mnohdy jen na Vánoce. Úleva od samoty je často účinnější než nejsilnější léky a klienti se na návštěvu pečovatelky většinou očividně těší.

Turisté, kteří za krajany do Banátu vyrážejí, si odvážejí vzpomínku na téměř bezmeznou pohostinnost rumunských Čechů a neposkvrněnou krajinu, ve které jsou české vesnice situovány. Přestože Svatou Helenu nově obklopují obří větrné elektrárny, které snad až příliš výrazně kontrastují s idylickým rázem vesnice, má návštěvník pocit, že se zde zastavil čas. Ten ovšem zastavit nelze, a stárnutí populace v Banátu je proto realitou.

Svatou Helenu v Banátu obklopují větrné elektrárny|foto: Jana Šustová

Jak budou české vesnice vypadat za dvacet let? Jak lze české komunitě pomoci? Charita přichází s pomocí konkrétním lidem v konkrétních situacích. A to není málo.