Co stojí integrace? Dokument Tomáše Černého

26. leden 2019

Jakou cenu zaplatili za to, že se přizpůsobili a žijí tzv. spořádaným životem? O tom uslyšíte od dvou mladých Romů Jana Duždy a Oty Burdy, asistentů romského dětského pěveckého sboru Idy Kelarové.

Přelom července a srpna 2015, východní Slovensko. Zpěvačka Ida Kelarová se sborem Čhavorenge koncertuje v romských osadách Lenartov, Raslavice a Hermanovce za doprovodu členů České filharmonie a její orchestrální akademie.

Vypadá to trochu jako letní tábor. Ale říkají tomu Romano Drom (romská cesta). Děti z chudých osad se tu potkávají s dětmi z Prahy, z Trmic u Ústí nad Labem, ale také z několika slovenských měst. Učí se zpívat, tančit, poznávají angličtinu, výtvarnou výchovu a často i lásku, kterou nedostávají doma.

Romské děti v Rudolfinu

Ida Kelarová s nimi podniká workshopy dokonce až v pražském Rudolfinu, kde si zazpívali i pod taktovkou Jiřího Bělohlávka. Kelarová všechnu to práci podstupuje proto, aby romským dětem pomohla zapojit se do života naší společnosti, aby jim ukázala, co je třeba pro jejich integraci.

Ale co to je ta integrace a jakou cenu za ni musejí mladí Romové zaplatit v podobě odpoutání od rodiny, od tradic? Anebo to jde spojit? O svém hledání způsobů, jak splynout a přitom nezapomenout na svoje kořeny hovoří v dokumentu z cyklu Dobrá vůle dva mladí Romové Oto Bunda a Jan Dužda, kteří jsou asistenty Idy Kelarové při práci se sborem Čhavorenge.

Slovo integrace slyší neradi

Jsou vzdělaní, zcestovalí, říkají o sobě, že fungují. Slovo integrace slyší neradi. Pochopili, že obstát ve společnosti a současně být Rom možné je, i když to má svá úskalí, o nichž ostatní nemají ani tušení. Což je škoda pro obě strany staletí trvajícího soužití.

autor: Tomáš Černý
Spustit audio

Související