Jsem životní naivka. Věřím na lásku na celý život. Dana Morávková u Haliny Pawlowské

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Dana Morávková

V dětství jí učarovalo krasobruslení natolik, že se mu začala věnovat vrcholově. „Neodradila mě ani černobílá televize. Krásu a barevnost sportovních dresů jsem vnímala i tak,“ směje se herečka.

Na ledě se Dana Morávková věnovala tanci. Dvakrát se dokonce stala juniorskou mistryní republiky. „Milovala jsem to, i když to byla obrovská dřina i velká oběť od rodičů. Tatínek vždycky v pět ráno nastartoval trabanta, abych v šest hodin mohla být na zimáku. Každý víkend navíc byly závody, takže chod domácnosti se tomu musel přizpůsobit,“ vzpomíná.

Diváky potřebuji

Dana Morávková není jen herečkou. Věnuje se i moderování a choreografii. „Všechny moje profese jsou krásné. Ani jedna z nich ale nejde dělat doma. Scénář si sice mohu nastudovat doma, ale k výkonu jsou potřeba diváci. Během pandemie mi kolegové i diváci velmi chyběli,“ přiznává.

Od čtení scénářů nemá Dana Morávková daleko ke čtení knížek. „Nejčastěji jsem vždycky četla na dovolené. Jsem ležící čtecí typ. Prostě ležím a čtu,“ směje se.

K napsání vlastní knihy ale zatím odvahu nenašla. To zatím přenechává svému synovi, který právě studuje anglickou literaturu a tvůrčí psaní. „Je to krásné, ale těžké povolání. Často jsou spisovatelé hodně sami se sebou, což je podle mě těžké,“ usmívá se.

Jsou situace, kdy si připadá směšná? Proč má ráda Prahu? A uvědomuje si úspěch?

Spustit audio

Související