Jiří Hlaváč o Liboru Peškovi: Nebyl to jenom rytíř britského impéria. Ale i rytíř života a ducha

„Legendou byl ale už za svého života. A po zásluze. Díky několika vlastnostem – uměleckým i lidským –, které ho k tomu předurčovaly,“ je přesvědčen klarinetista a blízký spolupracovník a kamarád Jiří Hlaváč.

Jednou z těchto vlastností byla schopnost se domluvit. „Nesčetněkrát jsem byl účasten toho, jak při zkouškách volil kamarádský přístup. Řešil řadu problémů, ale řešil to třeba větou: ,Pánové, zkuste ladit. Uvidíte, že se vám to bude líbit.‘ Nikoli tedy autoritativně. Uměl zkrátka vytvořit krásnou atmosféru, pohodu, ale přitom maximální míru náročnosti.“

Kontakt s hudbou

„Kdykoli jsem stál před orchestrem jako sólista a on dirigoval, vždycky mne uvítal větou: ,Vítám pana sólistu a budeme mu sloužit,‘ vzpomíná dál Hlaváč. „V šatně jsme spolu vždycky probírali tempo, dispozice, ale pak jsme se na sebe usmáli a řekli jsme si, že my jazzmani se neztratíme, že umíme poslouchat. A to znamenalo jediné – že nikdy neztratil kontakt s hudbou. Vlastně ani v době, kdy byl šéfem v Liverpoolu nebo kdy se věnoval výhradně studiu.“

Čtěte také

„V životě mě nikdy nemrzely prohry.“ Zemřel dirigent Libor Pešek

Libor Pešek se nejprve věnoval jazzu, hrál na trombon, později propagoval tvorbu Josefa Suka, Bohuslava Martinů a řady dalších českých autorů. „Mockrát jsme si spolu povídali o skvělých jazzových hudebnících. A to byla druhá věc. On pochopil význam slůvka crossover. Neměl problém s přestupováním z jednoho žánru do druhého. Vedle komunikativnosti disponoval i velkou mírou všestrannosti, lidskosti a pochopení.“

Významným momentem ale podle Hlaváče bylo zejména to, „že se tvářil, že nechce být nikde šéfem. Kdekoli ale šéfem byl, tam vytvořil výraznou etapu. Poznamenal orchestr dramaturgicky, stylem práce, stylem uvažování a připravenosti“.

A co víc, on nikdy nezmatkoval, neřešil věci na poslední chvilku, nepředělával něco, co bylo dohodnuto. Všem tak dodával pocit jistoty, stability, vyrovnanosti, pohodovosti. A to všechno se v té práci zásadně odrazilo. Takže ano, byl rytířem nejen britského impéria, ale i rytířem života a ducha.“

Dirigent a psycholog

Jako umělecký ředitel a šéfdirigent v Liverpoolu působil Libor Pešek v letech 1987 až 1997. On sám o své profesi říkal, že dirigent musí být nejenom dobrý kumštýř, ale také empatický psycholog.

„Nepochybně. A možná jsem mu k tomuto zjištění napomohl drobným dílkem i já,“ usmívá se klarinetista. „Jednou jsem totiž Libora přistihl, jak stojí u Vltavy a v ruce má partituru. Šel jsem za ním. On se na mě podíval a řekl: ,Já ti nevím, jestli to nemám hodit do Vltavy.‘ A já mu na to tenkrát řekl: ,Libore, ale Schumann tam skočil sám.‘“

„A to je ta psychologie. Vždycky může být hůř. Dlouhá léta jsme se pak v soukromí zdravili Schumann – Schumann,“ uzavírá Jiří Hlaváč.