Jiří Hlaváč o Liboru Peškovi: Nebyl to jenom rytíř britského impéria. Ale i rytíř života a ducha
Umělecký ředitel a šéfdirigent Královského filharmonického orchestru v Liverpoolu, nositel Řádu britského impéria, znalec a propagátor Sukovy tvorby, jazzman i nadšený hvězdář. Tím vším byl renomovaný dirigent Libor Pešek, který odešel ve věku 89 let. „Legendou byl ale už za svého života. A po zásluze,“ vzpomíná hudebník Jiří Hlaváč. V audiozáznamu ještě připomene herce Josefa Sommera a zamyslí se nad odkazem 28. října.
„Legendou byl ale už za svého života. A po zásluze. Díky několika vlastnostem – uměleckým i lidským –, které ho k tomu předurčovaly,“ je přesvědčen klarinetista a blízký spolupracovník a kamarád Jiří Hlaváč.
Jednou z těchto vlastností byla schopnost se domluvit. „Nesčetněkrát jsem byl účasten toho, jak při zkouškách volil kamarádský přístup. Řešil řadu problémů, ale řešil to třeba větou: ,Pánové, zkuste ladit. Uvidíte, že se vám to bude líbit.‘ Nikoli tedy autoritativně. Uměl zkrátka vytvořit krásnou atmosféru, pohodu, ale přitom maximální míru náročnosti.“
Kontakt s hudbou
„Kdykoli jsem stál před orchestrem jako sólista a on dirigoval, vždycky mne uvítal větou: ,Vítám pana sólistu a budeme mu sloužit,‘ vzpomíná dál Hlaváč. „V šatně jsme spolu vždycky probírali tempo, dispozice, ale pak jsme se na sebe usmáli a řekli jsme si, že my jazzmani se neztratíme, že umíme poslouchat. A to znamenalo jediné – že nikdy neztratil kontakt s hudbou. Vlastně ani v době, kdy byl šéfem v Liverpoolu nebo kdy se věnoval výhradně studiu.“
Čtěte také
Libor Pešek se nejprve věnoval jazzu, hrál na trombon, později propagoval tvorbu Josefa Suka, Bohuslava Martinů a řady dalších českých autorů. „Mockrát jsme si spolu povídali o skvělých jazzových hudebnících. A to byla druhá věc. On pochopil význam slůvka crossover. Neměl problém s přestupováním z jednoho žánru do druhého. Vedle komunikativnosti disponoval i velkou mírou všestrannosti, lidskosti a pochopení.“
Významným momentem ale podle Hlaváče bylo zejména to, „že se tvářil, že nechce být nikde šéfem. Kdekoli ale šéfem byl, tam vytvořil výraznou etapu. Poznamenal orchestr dramaturgicky, stylem práce, stylem uvažování a připravenosti“.
A co víc, on nikdy nezmatkoval, neřešil věci na poslední chvilku, nepředělával něco, co bylo dohodnuto. Všem tak dodával pocit jistoty, stability, vyrovnanosti, pohodovosti. A to všechno se v té práci zásadně odrazilo. Takže ano, byl rytířem nejen britského impéria, ale i rytířem života a ducha.“
Dirigent a psycholog
Jako umělecký ředitel a šéfdirigent v Liverpoolu působil Libor Pešek v letech 1987 až 1997. On sám o své profesi říkal, že dirigent musí být nejenom dobrý kumštýř, ale také empatický psycholog.
„Nepochybně. A možná jsem mu k tomuto zjištění napomohl drobným dílkem i já,“ usmívá se klarinetista. „Jednou jsem totiž Libora přistihl, jak stojí u Vltavy a v ruce má partituru. Šel jsem za ním. On se na mě podíval a řekl: ,Já ti nevím, jestli to nemám hodit do Vltavy.‘ A já mu na to tenkrát řekl: ,Libore, ale Schumann tam skočil sám.‘“
„A to je ta psychologie. Vždycky může být hůř. Dlouhá léta jsme se pak v soukromí zdravili Schumann – Schumann,“ uzavírá Jiří Hlaváč.
Související
-
-
-
Mozart na WC je pro Libora Peška strašný zážitek. „Hudba má být pochoutka pro vybraný okamžik“
Nikdy netrpěl přehnanou ctižádostí. Přesto vydobyl Královskému filharmonickému orchestru v Liverpoolu takovou prestiž, že za to dostal Řád britského impéria.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
