Přepis: Jak to vidí Jiří Hlaváč – 27. října 2022

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Je přesně půl deváté a Zita Senková vám přeji krásný dobrý den. Mým dnešním hostem v Jak to vidí je profesor Jiří Hlaváč, klarinetista a pedagog. Buďte vítán, dobrý den.

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Zamyslíme se především nad významem 28. října i nad významem tradičního ceremoniálu na Pražském hradě. Zavzpomínáme na umělecké legendy, no a neujde nám ani dvojnásobná radost české rekordmanky a fair play, přeji nerušený poslech. Někdejší umělecký ředitel a šéfdirigent královského filharmonického orchestru v Liverpool, nositel Řádu britského impéria, znalec a propagátor Sukovy tvorby, ale i milovník jazzu a nadšený pozorovatel hvězd. Tak tím vším a určitě bychom našli i další specifika a zájmy i dovednosti, byl renomovaný dirigent Libor Pešek, který odešel ve věku 89 let. Legendou se stal již za svého života, že pane profesore?

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Určitě a musím říci, že po zásluze, protože Libor měl několik vlastností uměleckých lidských, kterého k tomu předurčovaly. Tou první vlastností byla schopnost se domluvit. Já jsem byl xkrát účasten kdy při zkouškách a vždycky volil kamarádský přístup, řešil řadu problémů, ale řešil to třeba větou a zkuste ladit, uvidíte, že se vám to bude líbit. Takže nikoliv autoritativní přístup, pánové, nalaďte se. On uměl vytvořit krásnou atmosféru, pohodu ale přitom maximální míru náročnosti. Kdykoliv jsem stál před orchestrem jako sólista, on dirigoval, tak vždycky mne uvítal větou, vítám pana sólistu a budeme mu sloužit. Což znamenalo, on se mě zeptal třeba i předtím v šatně na tempa nebo na nějaké dispozice, ale pak jsme se vždycky na sebe usmáli a řekli jsme si, ale my jazzmani se neztratíme, my umíme poslouchat. Což znamenalo, on si mládí na trombon, jazz zahrál, osahal. Měl jej rád. My jsme si mockrát spolu povídali o /nesrozumitelné/ a řadě dalších skvělých jazzových hudebníků. A já vím, že on s tou hudbou neztratil kontakt vlastně ani v době, kdy byl šéfem Liverpoolu nebo kdy se věnoval výhradně studiu. Zmínila jste Josefa Suka stejně tak Bohuslav Martinů a řadu dalších českých autorů. Takže Libor byl ad 1 velkým propagátorem hudby. Druhá věc on pochopil význam toho slůvka crossover, protože on neměl problém s přestupováním z jednoho žánru do druhého. On to ani myslím si nijak zásadně neřešil. To byla ta další vlastnost, čili vedle komunikativnosti to byla velká míra všestrannosti, lidskosti, pochopení, pochopení. No a pak tam byl další moment. On se tvářil, že nechce být nikde šéfem, ale kdekoliv šéfem byl, tak vytvořil výraznou etapu tomu orchestru. Poznamenal je dramaturgicky, poznamenal je právě stylem práce a stylem uvažování, stylem připravenosti. A další věc, já si myslím, že na zkouškách a tím pádem i při koncertech, při natáčení byla vždycky zvláštní jistota. Libor sám nezmatkovat a neřešil věci na poslední chvilku a nepředělával něco, co bylo dohodnuto. Což znamenalo, že všem dodával pocit stability, vyrovnanosti, pohodovosti a to všechno se v té práci zásadně odrazilo. Takže ano byl rytířem nejen britského impéria, ale i života a rytířem ducha. On to měl prostě sobě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Empatický profesionál, jak jste ho popsal jako šéfa, vlastnosti, které jste vlastně na příkladu pana Peška jmenoval. Mimochodem jako umělecký ředitel a šéfdirigent v Liverpoolu pan Pešek tam působil v letech 1987-1997. Je ta kontinuita, pane Hlaváči, pro orchestr ale vůbec pro jakékoliv funkční těleso tým nejenom v hudbě klíčová?

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Já si myslím, že ano, na stranu druhou důležité jsou i ony kontrasty, ale i kontrasty mohou navozovat. Což znamená přijde-li kdokoliv nový, neměl by začínat vyhlášením, že všechno před ním bylo špatně a teď začínáme. On má najít ty mosty a on má najít tu míru, na kterou chce logicky navazovat a ideální stav je, když rozšířím ono hrací teritorium, či, když dostanu výkonnostně ten ansámbl o ten stupínek výš, ale to se pozná velmi rychle. Já bych řekl, že kumštýři na první zkoušce už vědí, s kým mají to dočinění. A pak už je to o tom, aby se takzvaně táhlo za jeden provaz a šlo se za jedním cílem nebo začnou ty pomyslné skupinky a začne rivalita a začnou nesváry a to nikdy nevede cesta, to není cesta ke kvalitě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Pan Pešek říkal, že dirigent musí být také dobrý psycholog s velkou empatií.

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Nepochybně a možná, že se mu do té psychologie dál sám jeden dobrý díl. Je to spíš úsměvné. My jsme se znali už z doby studií Libor byl o 14 let starší, ale my jsme seznali z doby studií a já jsem jednou šel po hodině na hudební fakultě a vycházel jsem bočním schodištěm Rudolfina a viděl jsem, že Libor stojí u Vltavy. Tak jsem šel za něj, za ním a on měl v ruce partituru, patrně se zrovna vrátil ze zkoušky a jenom nevím ve filharmonii nebo s někým jiným, tak se na mě podíval a říkal, Jirko, já nevím, jestli to nemám hodit do Vltavy. A já jsem mu říkal, Libore.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Co to bylo, promiňte, za partitury?

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
To nevím, to nevím, a já jsem mu říkal, Libore, ale Schumann tam skočil sám. On se začal neuvěřitelně smát. My jsme se pak po léta zdravili i spolu v soukromí Schumann, Schumann, ale samozřejmě ten moment byl takový, že on odložil tu partituru, objal mě a říkal mně, ale kamaráde, tys mně to vysvětlil a to je ta psychologie, to je ta psychologie, může být i podstatně hůř.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Co se týče Velké Británie, tak jak víme, od září 2025 se stane novým hudebním ředitelem královské opery londýnské Covent Garden Jakub Hrůša. Tuto prestižní pozici dosud jako jediný Čech zastával v padesátých letech minulého století Rafael Kubelík. Tak to bude další výrazná česká stopa ve světě.

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Nepochybně a další věc musím říci, Jakub už má za sebou působení v Bamberku a samozřejmě víme i tady u pražské komorní filharmonie ve Zlíně a tak dál. On už si prošel řadou orchestrů a ví, co všechno obnáší šéfovský post. Je na to připravený.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Rodina a veřejnost se včera v Praze naposledy rozloučila s panem Jiřím Somrem, dlouholetým členem činohry Národního divadla. Oblíbeným hercem od divadla přes rozhlas až po televizím, legendární výpravčí Hubička z Ostře sledovaných vlaků či Lízal z Maryši, jak na divadle taky i v rozhlasové adaptaci slavného dramatu Bratří Mrštíků. Prostě umělec s ohromným tvůrčím rejstříkem. Já se omlouvám, asi v zápalu jsem špatně řekla Josef Somr pochopitelně.

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
/souzvuk zvuků/ ano, ne, ne naopak. Já musím říci, že zatímco s Liborem Peškem jsme si přes 50 let tykali, tak s panem Somrem jsem se znal léta, ale vykali jsme si. První setkání bylo v Činoherním klubu, mezi mé přátele patřila tehdy Eva Jakoubková a logicky, no představení či na premiéry jsem měla jaksi umožněno přijít a často jsme seděli i po představeních divadelním klubu. Pan Somr, kterého jsem předtím znal jen tak, že pocházel z Vracova. Já jsem měl z Vracova kamaráda, který byl jeho vrstevníkem, znali se. Takže jsme si zavzpomínali společně na Vracov a na Láďu Božila, ale pak jsme si samozřejmě mockrát povídali spolu také o kumštu. Poslední setkání bylo odhaduju tak před dvěma lety, kdy přišel na koncert k životnímu jubileu houslisty Bohuslava Matouška, byli přátelé. A my jsme měli čas si v tom spolu sednout a povídat si. A zase jsme sklouzli samozřejmě k Moravě a k Vracovu, ale pak jsme šli dál dostali se i k tomu Činohernímu klubu k Národnímu divadlu. A já jsem věděl, že on byl jedním z herců, který velmi rád vstupoval i do součinnosti s hudbou, tedy v rámci melodramatické tvorby. Byl velmi citlivý na hudbu, velmi citlivý. A myslím si, že dominantním rysem, který on si vynašel v té klasické hudby a proč ji tak objevoval. On byl v podstatě v civilu velmi plachým člověkem. Ten, kdo měl pocit, že Somr baví společnost po představení a že je tahounem, to by byl velmi zklamaný. On povětšinou seděl tiše, poslouchal, vstupoval do debaty jen ojediněle. Opravdu on vykazoval až míru plachosti. Ale, když něco řekl, tak to mělo vždy smysl a hlavu a patu. A já jsem si uvědomil, že on stejným způsobem byl navyklý jednak pracovat s textem. Další věc, že on se nepochybně stejně choval i v rámci divadelní kompanie, ať už to byl Činoherní klub či Národní divadlo. Byl svým způsobem tím, kdo uměl lidi spojovat, určitě je nerozděloval. No a další věc, ta škála, kterou on herecky byl schopen zvládnout, byla úžasná. Ale stejně jsem si jej zařadil sám pro sebe, omlouvám se teatrologovům, ale já jsem si zařadil do té kategorie těch neokázalý velkých herců, jako byl pan Smolík, jako byl Honza Záleský. To byli rovněž lidé, kteří uměli pochopit podstatu sdělení a řekli ji neokázale. A někdy plaše, vracím se k tomu Somrově rysu, byl plachý.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Josef Somr se těšil velké oblibě nejenom u diváků, ale právě i u kolegů. V čem podle vás, pane Hlaváči, tkví vůbec tajemství tak dlouhodobého úspěchu, samozřejmě kromě talentu?

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Já si myslím, že tam musí být určitá míra posedlosti, té touhy něco pochopit a něco předat. Druhá věc on věděl o lidských slabostech mnohé a věděl, že nemá kolem sebe anděle, kteří se k němu budou chovat s tou mírou velké empatie. Takže on to věděl, asi znal i své slabosti. Choval se opravdu gentlemansky a byl to člověk, který určitě měl rád život, měl rád lidi a měl rád to, co udělal a jen tak mimochodem zmínil jsem jihomoravský původ, tam se běžně včetně toho, co bylo u Masaryků, oslovovalo mama, tata. On to nikdy předem neřekl. On byl tatínek a byla maminka, čili on i v tom měl tu svoji něhu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Na umělecké legendy zavzpomínal prof. Jiří Hlaváč. Zítra si připomeneme výročí založení samostatného Československa. Mimochodem Jak to vidí, si budete moci vyladit živě i ve státní svátek. 28. říjen je spojován nejenom s naší samostatností, ale také s určitými ideály, s hodnotami, jak vy, pane profesore, Hlaváči, vnímáte tento státní svátek?

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Já jsem měl štěstí na setkání s lidmi, kteří byli mými pedagogy, byli svrchovanými demokraty a byli Masarykovci a Čapovci a já jsem byl veden k tomu, abychom měli svoji národní hrdost, protože jsme byli důležití a jsme důležití i v současnosti, abychom se chovali tím heslem, nebát se, nelhat a nekrást, abychom měli tedy tu masarykovskou míru důstojnosti a vznešenosti. Abychom ctili Čapovský přístup k životu, který se netýká jen mne v tuto chvíli a mého mého pohodlí a mého zaopatření, ale toho, co přijde i po mně, abych uměl pracovat i na nějakém poselství, a abych uměl zvlášť do mladých lidí vštěpovat určitý hodnotový systém, z něhož život opravdu nejde. Další moment toho 28. října já si pro sebe vždycky uvědomím, že je to další rok, který jsme buď využili nebo nevyužili. A dělám si takovou svojí malou vnitřní bilanci i osobní, v čem jsem se prohřešil, v čem jsem uspěl, v čem neuspěl. V čem jsem pomohl, v čem jsem nepomohl. Je to pro mě takové vnitřní lidské zpytování, někdo to má spojeno s novým rokem, se Štědrým večerem, s jinými církevními svátky. Já to tak prožívám 28. října. Podotýkám, že se nerad zúčastňuji jakýchkoliv oficiálních ceremonií, že ten den chci mít pro sebe a těším se, že i zítra mám volno a strávím jej se svými vnuky a se svým synem a snachou, protože i tam už je nastaven ten moment, abychom se k sobě chovali vždy slušně, zdvořile, abychom k sobě prokazovali patřičnou míru jistoty, bezpečí. Abychom si znovu zopakovali, že onu nelhat, nekrást a nebát se, je nejen důležité, ale že je potřeba si to stále připomínat, že na tom stojí v podstatě princip naší svobody a půjdu dál, nejsem politolog, já si myslím, že na těch třech pilířích stojí i ona pravá demokracie.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jak dopadla ta vaše bilance, teď nechci být osobní, ale když se zamyslíte třeba nad naší společnosti, kde jsme na tom roce?

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Zito, já nejsem skeptický, protože bylo hůř a bylo lépe. Ale to je život, tak to v životě chodí. Já nebudu brát tento rok jako rok zmařený a zbytečný, ale nebudu jej brát ani rok, který by mě nějak zásadně posílil a dal mně do vínku zase víru, že jdeme správnou cestou. Myslím si, že ta cesta bude ještě velmi křivolaká a že na ni ještě poznáme nejedno trápení.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Coby během těchto připomínek státního svátku, ne jenom zítra 28. října ale vůbec, i když navážu vlastně na ten masarykovský, čapkovské odkaz, co by nemělo zapadnout?

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Určitě by nemělo zapadnout to, že byť jsme početně i teritoriálně malým státem, že máme stále velký kulturní přínos. Chci věřit tomu, že máme přínos i ekonomický. Chci věřit tomu, že máme přínos v tom, že naše společnost je schopna dalšího rozvoje, duchovního rozvoje a myslím si, že bychom měli aspoň v ten den upustit od obav a strachu, co všechno přinese návrat covidu a dalších událostí a že bychom ten den měli vzít jako vlastní vnitřní inventuru toho, co děláme dobře a co děláme špatně. A čím můžeme být nápomocni, ono Kennedyovské, neptej se co může mohou udělat Spojené státy pro tebe, zeptej se, co můžeš udělat pro Spojené státy. Zkusme jsme si to aspoň jednou za rok říci. Neptejme se, co stát udělá pro nás, zeptejme se, co my jsme schopni a ochotni udělat pro náš stát.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Prezident Miloš Zeman zítra naposledy ve své funkci předá na Pražském hradě státní vyznamenání. Jak se díváte na symboliku právě tohoto ceremoniálu i vůbec udělování těchto cen?

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Na to jsou samozřejmě rozdílné názory, někdo to vynáší, že to je velmi potřebné a nezbytné, někdo to naopak znevažuje a říká, že je to ceremonie naprosto zbytečná. Já si myslím, že ocenění dobré kvalitní práci je vždycky potřebné. Jestli to je nutné, aby to bylo veřejně nebo v soukromí, to je jiná věc, ale je to potřebné. Další věc, domnívám se, že ono zařazení do určitého potenciálu elity národa má svůj výchovný význam. Je tam i ten prvek, kdy si mnozí třeba lidé mladší či střední generace řeknou, dosáhnul bych rád někdy na toto ocenění, protože je to ukázka toho, že jsem v tom oboru něco vykonal, že jsem dobrý, že jsem přišel s nějakým přínosem. To, co je vždycky diskutabilní, je samozřejmě ten samotný výběr oceněných. Myslím si, že tam by neměl být prostor pro sympatie, antipatie a prostor pro osobní známosti a osobní antipatie. Tam by skutečně tím selektorem měl být jenom ten základní přínos pro stát jako takový, pro jeho kulturu, pro jeho společenský rozvoj, pro jeho ekonomický rozvoj, pro jeho mravní rozvoj, rozvoj a tak dál. To jsou elementární věci a tam by nemělo hrát roli i to odkud kdo, za kým a s kým a proč přichází.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Pohled prof. Jiřího Hlaváče. Vysněný syn Matyáš a také stříbrná medaile, tak z toho se těší dvojnásobná mistryně v běhu na 400 metrů překážek Zuzana Hejnová. Už jako maminka se dozvěděla, že dodatečně získal stříbro z olympijských her v Londýně 2012, kde původně brala bronz. Vítězná Ruska Anťuchová totiž pyká za doping a přijde o olympijské zlato. Tak hned dvě dobré zprávy pro naši rekordmanku.

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Určitě, já jednak jsem obdivovatelem špičkové atletiky a jsem obdivovatelem i toho, co paní Hejnová byla schopna na závodní dráze vykonat. Je to ohromné, je to po zásluze. Ale zároveň nás to vede i k zamyšlení. Jak je možné, že 10 let trvá, než je tedy někdo konečně usvědčen z toho, že se jeho kariéra neodvíjela v duchu fair play. To mě zaráží a myslím si, že je to dalším usvědčením toho, že jednak i do sportu už se dostal tento zlořád, kdy peníze a sláva jsou velkou vábničkou a silným svůdcem pro mnohé, kteří jsou schopni a ochotni sáhnout po podpůrných preparátech, které jejich výkonnost mají navyšovat. Bez ohledu na to, že si musí být vědomi toho, že je riziko poškození zdraví, dlouhodobé poškození a tak dál. Mě vždycky zajímá to, proč se vůbec takové momenty mohou stát a pak další věc, jaká je metodika té vstupní kontroly, protože párkrát jsem zaznamenal, že nějakého sportovce nezastihli v místě, které nahlásil a měl tam dávat nějaké odběry a prošlo to prošlo to. Připadá mně to absurdní, ale stejně tak my všichni víme, že existují i národní antidopingové organizace, které toto všechno sledují. Já si myslím, že vrcholnou autoritou v tomto by měly být právě tyto organizace, které mají pořadatelům do Londýna dát doklad o tom, že výprava, která přijíždí z Československa, je na základě certifikace jednotlivých závodníků je naprosto čistá, že skutečně ten doping tam nemůže být někde potom objevem. To je základní moment, nad tím ať se zamyslí ti, kteří to mají všechno na starosti. No a pak je další věc, samozřejmě ani Hejnová už na ten posun v tom žebříčku reagovala, ale reagovala nádherně. Řekla, no ale ten den jsem doběhla třetí a pak jsem přebírala bronzovou medaili. Ten pocit už se nikdy nevrátí, je to 10 roků a teď by mě zajímalo ještě dál ten postupnou, no zřejmě těm potrestaným se ta medaile odebírá, ale oni si řeknou, já už ji nemám, já jsem ji ztratil nebo mi ji děti někam zašantročily, což znamená, anulují se výsledky anebo, a to je ještě v tomto případě bolestnější a trapnější, představte si, že budete přebírat po 10 letech stříbrnou medaili, kterou ten potrestaný měl doma, on na ní sahal. To je absurdní, to je pro mě absurdní naprosto. Takže věřím, že Dana Hejnová dostane stříbrnou medaili zcela novou, která patrně z registru rezervy bude vyňata a bude, bude ji slavnostně předána. Nicméně to, co se událo v Londýně, už nikdy nikdo nevrátí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Říká pedagog a klarinetista prof. Jiří Hlaváč. Děkuji za váš čas, za vaše postřehy a přeji krásný den a zítra hezký svátek.

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Hezký den, děkuju pěkně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Děkuji, Zita Senková přeje všem dobrý den.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beey www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.