Jazyk místo očí a uší

Najdou se ale lidé, kteří riziko střetu s "tygřím hadem" vědomě podstupují. Po první světové válce sklízel v Austrálií velké úspěchy kejklíř vystupující ve společnosti sedmi desítek pakober. Jeho kariéru ukončila tragédie. Při cestě parníkem pakobra smrtelně uštkla kejklířovu manželku. Zdrcený kejklíř už nechtěl své hadí miláčky ani vidět a vyhodil pakobry na pustý ostrůvek, který parník právě míjel.

Pakobry přežily na ostrůvku Carnac dodnes. Mají tu jediného vážného nepřítele a tím jsou rackové. Hadi jim nezůstanou nic dlužni a rádi si pochutnají na mláďatech těchto ptáků. Mnozí hadi nesou na svém těle neklamné stopy po zranění ostrým ptačím zobákem a razantní útoky vedené na hlavu nejednou zbaví pakobry zraku.

Pro většinu tvorů má ztráta zraku vážné následky. Osleplé zvíře dokáže v lepším případě jen živořit. Slepým pakobrám z ostrůvku Carnac se ale vede dobře. Loví dál mláďata racků a rostou stejně dobře jako hadi s nenarušeným zrakem. Slepé pakobry si dokážou najít pohlavního partnera a úspěšně se páří. Zdá se, že jim oči vůbec nechybějí.

Případů úspěšných slepých hadů znají přírodovědci více. Mezi hady najdeme druhy, které ztratily zrak v průběhu evoluce. Na jednom floridském ostrůvku žijí zmije, které nevidí v důsledku vrozeného defektu a přesto se jim daří více než dobře. Nedokážou sice lovit ryby, které tvoří základ jejich potravy, ale pomohly si jinak. Vyhledávají blízkost hnízda, kde krmí ptáci rybami svá mláďata, a paběrkují to, co spadne z ptačího prostřeného stolu.

Všichni hadi, bez výjimky, jsou dokonale hluší. Pokud ztratí z jakýchkoli příčin i zrak, zahalí se jejich svět do věčného ticha a tmy. Jak mohou vůbec přežívat, lovit, rozmnožovat se? Vysvětlení je zdánlivě prosté. Hluší a slepí hadi by neobstáli v boji o přežití, pokud by je příroda nevybavila vynikajícím čichem využívajícím jedinečných schopností rozeklaného hadího jazyka.

Tento pozoruhodný orgán přitahoval lidskou pozornost odnepaměti. Lidé dlouho hledali vysvětlení existence rozeklaného hadího jazyka v mýtech a bájích. Aristoteles se domníval, že hadi mají díky rozeklanému jazyku dvojí požitek z každé chuti. Pozdější badatelé nabízeli ještě fantastičtější vysvětlení. Předpokládali například, že si hadi čistí rozeklaným jazykem nosní dírky nebo že dokážou mezi konečky jazyka chytit mouchu v letu.

Teprve ve dvacátých letech vědci zjistili, že rozeklaný hadí jazyk sehrává klíčovou roli při vnímání pachů. Povšimli si, že hadi mají v ústní dutině na horním patře dvě jamky tzv. Jacobsonova orgánu. Právě tam se nacházejí buňky schopné rozeznávat pachy. Vše se zdálo být nad slunce jasnější. Přímo se nabízela představa jazyka jako nástroje k odběru pachových vzorků, který následně přenáší pachové molekuly až do jamek Jacobsonova orgánu. Do hadí tlamy nikdo nenahlédl, ale badatelům připadalo zasouvání špiček hadího jazyka do jamek Jacobsonova orgánu naprosto přirozené.

Odpůrci této teorie namítali, že řada plazů úspěšně využívá k vnímání pachů Jacobsonův orgán navzdory tomu, že nemají rozeklaný jazyk. S konečnou platností rozsoudily tento spor až detailní rentgenové snímky. Ty jasně prokázaly, že hadi špičky svého jazyka do Jacobsonova orgánu nezasouvají.

K čemu je tedy hadům rozeklaný jazyk? Špičky jazyka se mohou dotknout pachové stopy na dvou různých místech. Vzdálenost špiček jazyka nemusí být větší než několik málo milimetrů, přesto se jedna špička dotýká čerstvější stopy a druhá stopy jen o trochu víc vyvanulé. Had dokáže tyto rozdíly rozeznat. Ať už sleduje kořist nebo pohlavního partnera, stačí, aby se jednou dotkl pachové stopy jazykem a okamžitě ví, kterým směrem se objekt jeho zájmu pohyboval. Nestane se mu, že by vyrazil po stopě špatným směrem.

Když se zamyslíme nad funkcemi rozeklaného hadího jazyka tak, jak nám je odhaluje moderní věda, musíme chtě nechtě přiznat, že starořecký myslitel Aristoteles nebyl se svou teorií o dvojitém požitku hadů z vůní tak úplně vedle.