Jaroslava Duška jsem se už nabažil. Nechci zasvětit život jen duchovnu, říká muzikant Voxel

Vztah k hudbě má už od dětství. Poslouchal desky, které měl jeho tatínek, vášnivý fanda do muziky. Tehdy ho zaujal film Amadeus a původně chtěl skládat vážnou hudbu. Když zakládal před rokem a půl kapelu, měl jasnou představu o jejím zvuku. 

„Líbila se mi mandolína. Objednal jsem ji pro našeho kytaristu, ale naučil jsem se na ni sám,“ směje se Voxel v pořadu Moje hvězdy. Pro hudebníka je kromě hudby charakteristický i jeho klobouk.

„Když mám chuť, aby mě někdo poznal, tak klobouk mám. Třeba když jedu ve vlaku a hraju během cesty. Když už je toho moc, tak klobouk sundám a nepozná mě nikdo.“ Voxel má i zajímavý způsob života.

Život na venkově

„Bydlíme v jedné vesničce v podhůří Jeseníků, která měla původně sedm obyvatel. Když jsme se nastěhovali, počet jsme téměř zdvojnásobili. Zvykl jsem si na staromilecký život, internet tam skoro nefunguje, vaříme na kachlových kamnech a nemáme ani topení.“

Čtěte také

Jaroslav Dušek: Naše minulost je jen hezká hra. Přítomnost je podstatná

Životní filozofie Voxela byla dost inspirovaná Jaroslavem Duškem. „Potkávali jsme se na různých seancích. Už jsem se toho nabažil a teď se věnuju rodině a tvorbě. Zasvětit život jen duchovnu by mne nenaplňovalo.“ 

V poslední době má nového koníčka. Výrobu a míchání parfémů. „Už mám dvanáct parfémů, některé nestojí za moc. Jeden je ale zajímavý. Je založený na vůni meruňky, mandarinky a ambergris,“ prozrazuje písničkář.

Kde se poznal se svojí ženou? Jak vznikla píseň inspirovaná Kopřivnicí? Proč se odstěhoval na venkov?