Jaromír Nohavica: Když člověk začne zmiňovat příliš úspěchů, čeká za rohem ďábel
Hostem Martiny Kociánové byl ve středu 18. prosince muž, který si sám vybral své indiánské jméno. Ten, který skládá a zpívá své písně.
Můžete ho slyšet na malých koncertech, ale i s Janáčkovou filharmonií anebo ve velké sportovní aréně. Jeho verše zpívají i operní zpěváci, protože přebásnil libreto tří Mozartových oper. Je populární u nás i v Polsku. Pohledem zvnějšku to vypadá, že se mu daří. Jak je to doopravdy?
„Já se k této otázce raději vyjadřovat nebudu, protože pokaždé, když člověk začne zmiňovat příliš úspěchů, tak za rohem čeká ďábel, který odpočítává a říká jen se chval a buď šťastný.“ Štěstí je podle Jaromíra Nohavici stav duše a přichází k nám pouze na chvíli.
Za vším hledej cestu
Podle Nohavici nemá smysl psát jinak než za sebe nebo o sobě. Co je nejhorší a nejsložitější na tvorbě písní? „Nejhorší je pocit, že to můžete zkazit. Začíná to totiž silnou myšlenkou a v jisté chvíli při skládání mám pocit, že lovím slova, která se mi třeba nakonec nikdy nepodaří ulovit.“
Chcete-li pohnout lidskou duší a srdcem, nemůžete používat pouze holé věty a transparentní výroky. Všechno, co umělec dělá, musí být prý jímavé a ukryté mezi řádky. Právě nacházet to nevyjádřené je prý cestou, která znamená cíl.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
