Jan Šťastný o roli Karla Čapka: Mluví mi z duše. Nejsme si cizí
Karla Čapka hraje na jevišti Vinohradského divadla. „Byl to velký vizionář. Ta paralela s dnešní dobou je až děsivá,“ prohlašuje herec v Blízkých setkáních.
„Rád si přivlastňuju jeho slova, protože mluví i za mě. Nejsme si cizí,“ vysvětluje V Blízkých setkáních. „Mluví mi z duše a pro herce je hezký pocit, když na jevišti něco sděluje a může si za tím stát.“
„Ztratili jsme trochu schopnost rozlišovat v informacích. Ubývá selský rozum. Pak si ale přečtete Čapka a v jedné větě je všecho. Líbí se mi jeho myšlenky. Je to hezké setkání,“ svěřuje se herec.
Kritika chválí
„Nikdo to neděláme proto, aby to bylo špatné,“ glosuje herec svůj jevištní výkon. „Trpím od mládí trémou, i když to na mě není moc znát. V den premiéry jsem vnitřně rozložený na prvočinitele. Na prahu padesátky jsem si ale řekl, že divadlo se má dělat s radostí. A když má člověk nazkoušeno, tak může dokonce i chybovat. Do té doby pro mě byla chyba nepřípustná.“
„V mládí jsem si vybudoval velkou odpovědnost vůči kolegům, režisérovi i vůči Národnímu divadlu a po čtyřech letech musel odejít. Což bylo šílené rozhodnutí. Zjistil jsem totiž, že tam hraju v předklonu a necítím se svobodný. Ale chyby k životu patří a mohou nás posunovat dál. Takže se na chyby docela těším a na jevišti jsem větší dobrodruh,“ usmívá se Jan Šťastný.
Hrál někdy v ženském převleku? Co soudí o sociálních sítích? Co si myslí o dnešní době? Chybí mu v rodině holka? Poslechněte si celý rozhovor Terezy Kostkové.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
