Jan Kubáček: Vláda se střílí do vlastní nohy. Těžit z toho budou černé ovce
Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch v minulém týdnu několikrát měnil pravidla pro nošení roušek. To vyvolalo velkou nevoli napříč politickým spektrem. Proč takový chaos?
Čtěte také
Šéf resortu zdravotnictví otočil po kritice premiéra Andreje Babiše, kterému některé kroky přišly příliš chaotické. Jeho kritice nečelí poprvé. O čem vlastně svědčí reakce premiéra?
„Současní ministři bohužel nemají takové postavení, jako tomu bylo v jiných vládách, kde se premiér o své ministry opíral a považoval je za autority. Tady se ukazuje, že ministři jsou fakticky podřízení. Klíčovou strategickou roli rozhodování, odpovědnost a taktiku drží v rukou pouze Andrej Babiš.“
Co na to veřejnost?
Čtěte také
Nejsmutnější na celé věci ale není to, že se členové vlády odstřelují navzájem. Bohužel se to děje i mezi odborníky. „Epidemiologové, kteří jsou v jednom týmu, nedokážou být jednotní. To je naprosto neskutečné.“
Na co tolik týmů?
Na začátku epidemie se vláda obklopila několika poradními týmy. Podle Kubáčka prý aby ukázala, že je schopna přizvat k jednacímu stolu co nejvíce odborníků. A chtěla řešení problému rozdělit. „Pro rychlou operativu je ale třeba mít jedno centrální jasně vedené řízení, jinak dochází ke zmatkům.“
I komunikace je stále problém. Přestože se česká společnost chovala vzorově, vláda se nepoučila. „Místo aby přistupovala k situaci klidněji a strategičtěji a zavedená opatření držela a vysvětlovala, střílí se do vlastní nohy na svých vlastních tiskovkách.“
Další témata rozhovoru: kauza trafik pro poslance; představitel ruské opozice Alexej Navalný v Berlíně; vývoj situace v Bělorusku; volby v Americe jako test odolnosti demokracie a autority Spojených států.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
