Jan Jirák: Televize nahradila krb a spojovala rodinu. Dnes raději sedíme v koutě s vlastním přístrojem
Po desítkách let se rituální role televize oslabuje. Čím to je?
„Televize byla jakousi náhražkou krbu, u kterého se sedí. Navíc když to ještě byly trojrozměrné bedny, dávaly se na ně důležité rodinné předměty, suvenýry nebo fotografie. Dnes už by se tam ani neudržely,“ říká mediální teoretik Jan Jirák.
O letních prázninách vám kromě běžného vysílání průběžně přinášíme speciální editorský výběr témat z pořadu Jak to vidí za poslední rok.
„Doba, kdy televize bývala malým rodinným oltářem, už je pryč a mediální krb už není.“ Dnes se podle Jiráka spíše mluví o trendu individualizace. „Lidé více existují uzavřeni do sebe a vztaženi k nějakému přístroji než mezi sebou. Spíše tak najdeme čtyři notebooky nebo čtyři tablety. Prostě v každé místnosti jeden.“
Odejít od televize něco znamenalo
I vinou těchto přístrojů se daleko méně potkáváme v rodinném prostoru, což komplikuje některé vývojové fáze. „Dokud televize byla rodinný krb, rodiče poznali, že se jim potomek vzdaluje a stává se dospělým, protože v určitý okamžik odešel a odmítl se s nimi dívat.“
„Šel prostě do svého pokoje a zavřel se. Přece nebudu se stařečky sedět u televize. Tohle všechno se ale bohužel vytrácí a každý je zalezlý u svého přístroje a společné prožívání se omezuje,“ dodává mediální teoretik.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
