Jaký hlas měl Karel Čapek? Poslechněte si jedinou známou nahrávku
„Karel Čapek si vážil lidí, kteří něco dovedou. A dělat rozhlas je řemeslo, které on neovládal. Měl pocit, že se má držet svého kopyta a chytré věci psát – a ne je pronášet do rozhlasu,“ říká o slavném spisovateli dramaturg Českého rozhlasu Tomáš Černý.
Čapek ale zároveň intenzivně vnímal agresi hitlerovského Německa – a kvůli tomu překonal sám sebe. V Československém rozhlase na Štědrý den roku 1937 přednesl mírové poselství indickému humanistovi a básníkovi Rabíndranáthu Thákurovi i válkou už tehdy zmítané Asii.
Díky tomu se nám dochoval jediný známý záznam jeho hlasu:
Studio jako bláznova kobka
A není vlastně divu, že se Čapek vyhýbal tomu, aby chodil mluvit do rozhlasu. Zatímco dnes je rozhlasové studio zařízené tak, aby bylo pro hosty přívětivé, kdysi býval rozhlasový ateliér strohá a účelná záležitost.
Novinář, spisovatel a rozhlasový zpravodaj František Gel vzpomínal, jak ve 20. letech přišel na přednášku do rozhlasu. Zde ho zavřeli do malé polstrované kukaně, ve které od malého mluvítka vedl drátek kamsi mezi faldy:
„A nejsem já podobný bláznu sedícímu ve své cele, který si myslí, že až se tady rozsvítí červená žárovička, tak mě někdo někde uslyší?“
Čapek byl jeden z prvních posluchačů
Rozhlas u nás začal vysílat 18. května 1923 a z dokladů víme, že Čapek ho poslouchal téměř od počátku. „Přitahovalo ho, že jde o technickou novinku. O rozhlasu psal také články do Lidových novin, jeho první text na toto téma má název Muž a krystal. Krásně v něm popisuje prožitek toho prvního posluchače, který je k přijímači připoután a nemůže se od něj hnout,“ popisuje Eva Ješutová z archivu Českého rozhlasu.
Nebyla to přitom tak jednoduchá a příjemná věc jako dnes. „V té době neexistoval reproduktor. Byly různé ampliony, což byla taková ta trouba u starých gramofonů na kliku, ale krystalové přijímače měly sluchátka s kovovou membránou. A když jste je chtěli zesílit, museli jste vytvořit ozvučnou desku. A na to je krásná scéna v Postřižinách, jak přikládali sluchátka na obrácené talíře, které se tak stávaly improvizovanými reproduktory,“ vysvětluje Tomáš Černý.
Na rádio mu nesměl sáhnout ani Masaryk
„Abyste tehdy měli rádiový přijímač, tak jste museli mít nejen koncesi, ale také povědomost jak ho spustit, udržovat, naladit stanici a vůbec vědět jak funguje. Dnes stačí zmáčknout tlačítko nebo kliknout v mobilní aplikaci. Ale tehdy bylo třeba umět ladit vlny. Vědět, v kterou dobou daná stanice vysílá. Kdy je lepší slyšitelnost a kdy horší. Tohle všechno byla malá věda,“ dodává Černý.
„Rádio na Strži bylo pro Karla Čapka tak důležité, že pro hosty vypracoval instrukce, jak se k němu chovat. Doslova: ‚Rádio se má nechat být tak, jak je.‘ A i kdyby přijel třeba Ferdinand Peroutka nebo Jan Masaryk, platilo by to i pro ně,“ říká Kristina Váňová, ředitelka Památníku Karla Čapka.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
