„Bídáku Karle Čapku, ať z toho dostaneš bílou nemoc!“ Tyhle anonymy uštvaly Čapka k smrti

22. květen 2017

Koncem 30. let a hlavně po podpisu Mnichovské dohody se proti Čapkovi zvedla vlna nenávisti. Podívejte se do dopisů. Anebo si v audiu poslechněte povídku Karla Čapka Anonym načtenou Jaroslavem Marvanem a ukázky z životopisného filmu Člověk proti zkáze.

Bídáku Karle Čapku,

vrtichvoste, hradní kadidelníku, co tomu teď říkáš, ty zlosyne, ty netvore hradní?! Teď z toho dostaneš bílou nemoc, kterou jsi beztak toho Hitlera jen podráždil a možná k plánu na nás dal tak popud! Jako 21. května k stavbě opevnění, jak řekl Hitler. To jste to tedy s tím žvanilem-židem-osvoboditelem-hrobařem-republiky vyhráli, vy sebranko levičácká!

„Bídáku Karle Čapku, vrtichvoste, hradní kadidelníku, co tomu teď říkáš, ty zlosyne, ty netvore hradní?! Teď z toho dostaneš bílou nemoc, kterou jsi beztak toho Hitlera jen podráždil a možná k plánu na nás dal tak popud! Jako 21. května k stavbě opevnění, jak řekl Hitler. To jste to tedy s tím žvanilem-židem-osvoboditelem-hrobařem-republiky vyhráli, vy sebranko levičácká!“

Obětní beránek první republiky

Na konci 30. let byl Karel Čapek zahlcen podobnými anonymními dopisy. Denně jich dostával stovky domů i do redakce Lidových novin. Proč vyvolal tolik nenávisti? Podle vojenského historika Eduarda Stehlíka lidé potřebovali někoho obvinit z mnichovské zrady.

„A tady najednou házela část lidí vinu na Masaryka, na Beneše. Ale Beneš už byl v té době pryč a Masaryk nežil. Navíc měl silný kult. Tak se hledal někdo, kdo jim byl blízko,“ myslí si Stehlík.

Karle Čapku, jsi jeden ze zločinců, jeden z netvorů!

Seber se s tou tebou zbolševizovanou ženou a ujeďte raději dřív z vily z našich peněz vystavěnou! Leťte si za svým chlebodárcem a za Honzou! Zanechali nám pěkný smrad, horší než štěnice! Čapku, vrtichvoste, Stránský, Peroutko, Nejedlý, Kozáku, Stivíne, hradní nádeníci, už nebudete se v sále na Hradě nafukovat, vy smradi sprostí, vy zloději bolševičtí, snobové! Jste vyvrhelci i s Olgou! Poručení paní Bolševikové Olze, rozené Scheinpflugové.

Bylo snadné ho zmlátit

Ondřej Kepka a Tomáš Halík ve vile Karla Čapka natáčejí pořad Na návštěvě u Karla Čapka

Tomáš Halík (vpravo) vypráví Ondřeji Kepkovi ve vile Karla Čapka o svých setkáních s Olgou Scheinpflugovou|foto:Tomáš Černý, Český rozhlas

Zaútočit na Čapka bylo navíc snadné. Protože se lišil. Inteligencí, svými kontakty a oblibou ve světě, ale i neutěšeným zdravotním stavem. „Nebylo tak nic těžkého si na něj někde počkat a zmlátit ho. On se moc bránit nemohl,“ připomíná historik Čapkovu Bechtěrevovu nemoc.

Čapek se bránil perem. Například povídkou Anonym (v audiu ji načetl Jaroslav Marvan) nebo úvahou Jak to bylo (Lidové noviny 26. 11. 1938). Množství anonymních dopisů ale bylo takové, že je před Čapkem museli jeho blízcí tajit. Olga Scheinpflugová později řadu z nich předala otci Tomáše Halíka.

Podpovídka

Žil jeden český spisovatel, humanista, demokrat, zuřivý spisovatel. Napsal řadu povídek o Dášeňce. Nakonec národ vinou jeho společnosti měl vést vojnu. A náš slavný spisovatel, ač byl muž klasifikace C, tedy cripl tělem (a zdá se i duší, protože národ proň neexistoval), tedy onen spisovatel honem uprchl, aby nemusel konat ani pomocné služby. A jeho jméno Karel Čapek. Teď čeká jen na koncentrák, ale to teprve přijde. Teď už máte, muži klasifikace C, strach, viďte? Proto ty klasické povídky, co? To bude konec Podpovídky.

A děje se to zase...

„Dostávám dnes úplně stejné anonymy,“ svěřuje se Halík. „Jsou v nich celé věty stejné. Stejné gramatické chyby, stejné vulgarismy. Jako by vrstva, které Masaryk říkal patologická sedlina společnosti, v některých chvílích vybublala a jako ti mloci vylezla z kanálů.“

Podle teologa přichází dnes podobná situace. „A tenkrát tou nenávistnou kampaní ho uštvali až k smrti!“ Původně jsme chtěli ocitovat i některé z dopisů, které dostává Tomáš Halík. Ale v podstatě to není možné. Protože by to veřejnoprávní rozhlas neunesl.