Jako společnost sjíždíme destruktivní scénáře pořád dokola. Neumíme rozpoznat varovné příznaky, říká spisovatelka Karin Lednická
Životice: obraz (po)zapomenuté tragédie, to je nová kniha Karin Lednické. „Životice byly dějištěm velmi krvavé tragédie. Úhrnný počet obětí se blížil stovce,“ přibližuje spisovatelka v Blízkých setkáních. V rozhovoru s Terezou Kostkovou popisuje, jak svou knihu dávala dohromady, proč opakujeme jako společnost pořád stejné scénáře, i to, na čem v současnosti pracuje.
„Jsem naprosto přesvědčená, že hybatelem dějin nejsou jen velká politická rozhodnutí. Ale třeba i zdánlivě drobná rozhodnutí jednoho človíčka, který se chtěl strašně zapsat do dějin, a přitom k tomu nebyl vůbec způsobilý.“
„Jeho morální nastavení bylo tak špatné, že udělal něco, co se vymykalo úplně všemu, včetně nacistických pravidel. A to udělal jen proto, že měl jakési osobnostní uspořádání a že měl osobní záměry, které se mu nedařilo naplnit,“ říká spisovatelka.
Opakujeme destruktivní scénáře
„Při práci jsem si milionkrát uvědomila, jak sjíždíme pořád dokola stejné destruktivní scénáře. Jako kdybychom si z nich neuměli vzít ponaučení. Přehlížíme všechny náznaky a necháme to dojít tak daleko, až je to průšvih k neřešení. To je něco, co se jako červená nit objevuje ve všech příbězích, o kterých píšu.“
„Jedním z významných faktorů, proč to sjíždíme pořád dokola, je to, že neumíme rozpoznat první příznaky. Holocaust nezačal tím, že vyjel první transport. Začal tím, že si nějaká hausfrau poprvé nenakoupila u Žida. To jsou ty první náznaky. A my je necháváme bobtnat.“
„Bdít nad tím, jestli se neděje něco, co má destruktivní potenciál, by měly elity. Ale ono se to neděje. Strkají hlavy do písku a slýcháme plané naděje jako: Tentokrát se to nestane, to by přece neudělali,“ dodává Karin Lednická.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
