Jako společnost sjíždíme destruktivní scénáře pořád dokola. Neumíme rozpoznat varovné příznaky, říká spisovatelka Karin Lednická
Životice: obraz (po)zapomenuté tragédie, to je nová kniha Karin Lednické. „Životice byly dějištěm velmi krvavé tragédie. Úhrnný počet obětí se blížil stovce,“ přibližuje spisovatelka v Blízkých setkáních. V rozhovoru s Terezou Kostkovou popisuje, jak svou knihu dávala dohromady, proč opakujeme jako společnost pořád stejné scénáře, i to, na čem v současnosti pracuje.
„Jsem naprosto přesvědčená, že hybatelem dějin nejsou jen velká politická rozhodnutí. Ale třeba i zdánlivě drobná rozhodnutí jednoho človíčka, který se chtěl strašně zapsat do dějin, a přitom k tomu nebyl vůbec způsobilý.“
„Jeho morální nastavení bylo tak špatné, že udělal něco, co se vymykalo úplně všemu, včetně nacistických pravidel. A to udělal jen proto, že měl jakési osobnostní uspořádání a že měl osobní záměry, které se mu nedařilo naplnit,“ říká spisovatelka.
Opakujeme destruktivní scénáře
„Při práci jsem si milionkrát uvědomila, jak sjíždíme pořád dokola stejné destruktivní scénáře. Jako kdybychom si z nich neuměli vzít ponaučení. Přehlížíme všechny náznaky a necháme to dojít tak daleko, až je to průšvih k neřešení. To je něco, co se jako červená nit objevuje ve všech příbězích, o kterých píšu.“
„Jedním z významných faktorů, proč to sjíždíme pořád dokola, je to, že neumíme rozpoznat první příznaky. Holocaust nezačal tím, že vyjel první transport. Začal tím, že si nějaká hausfrau poprvé nenakoupila u Žida. To jsou ty první náznaky. A my je necháváme bobtnat.“
„Bdít nad tím, jestli se neděje něco, co má destruktivní potenciál, by měly elity. Ale ono se to neděje. Strkají hlavy do písku a slýcháme plané naděje jako: Tentokrát se to nestane, to by přece neudělali,“ dodává Karin Lednická.
Související
-
Šikmý kostel je kniha o naději, svěřuje se autorka hornické trilogie Karin Lednická
„Štve mě rozšířená představa horníka jako chlapa, který přijde ožralý z hospody domů, ztluče ženu a děti a jde si lehnout,“ zlobí se spisovatelka v Blízkých setkáních.
-
Co je pro mě při psaní nejnáročnější? Zamýšlí se spisovatelka Karin Lednická
Čím ji fascinuje historie zapomenuté hornické Karviné? V čem vidí razovitost tamního regionu? Moderuje Šárka Bednářová.
-
Po vydání Listopádu přišly i anonymy. To se mi nikdy nestalo, připouští Alena Mornštajnová
Můj nový román se jmenuje Listopád. Ta čárka je tam záměrně, protože v románu listopad 1989 skončil jinak, než všichni doufali, prozrazuje spisovatelka Alena Mornštajnová.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.
Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu
Nebojte se klasiky!
Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?
