Jak to vidí Václav Pačes - 19. června

Prof. Václav Pačes pracuje v oblasti genomiky, což je obor zabývající se "čtením" dědičné informace. Je předsedou České společnosti pro biochemii a molekulární biologii a členem prestižní Evropské molekulárně biologické organizace.

"Jak to vidí" vysíláme od pondělí do pátku vždy v čase od 8:30 do 9:00 hodiny. (Přepis pořadu najdete na našich stránkách následující den, zvukový záznam do hodiny po odvysílání.)

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den. U poslechu Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Dnešní vydání nabízí postřehy profesora Václava Pačese z Ústavu molekulární genetiky Akademie věd České republiky. Dobrý den.

Václav PAČES, Ústav molekulární genetiky Akademie věd ČR
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V dnešních Lidových novinách Jiří Zlatuška, emeritní rektor Masarykovy univerzity, napsal, že ministr školství Fiala by měl jednat jako krizový manažer. Naráží samozřejmě na maturity. Jak vy, pane profesore, se díváte na jejich provedení?

Václav PAČES, Ústav molekulární genetiky Akademie věd ČR
--------------------
Tak já jsem byl velice pro to, aby státní maturity byly zavedeny. Dokonce v tom minulém roce jsem se i hlasitě vyjadřoval na podporu tehdejšího pana ministra, že se tady o tom 10 let žvanilo a on přišel do svého úřadu a hned ty státní maturity byly na stole a rozjely se. Samozřejmě, muselo se počítat s tím, že tam budou chyby a ty tam také byly, ale domníval jsem se, že v tom druhém ročníku už teda ty maturity pojedou hladce, že ty chyby budou odstraněny, že se ti lidé, kteří to připravovali, poučí z toho prvního ročníku. Ukazuje se, že se tak nestalo a myslím, že to je veliká chyba, protože to diskreditovalo tu myšlenku a celý ten postup státních maturit, které podle mého názoru jsou nezbytné, protože za posledních 20 let úroveň některých maturantů a teda tím pádem asi i některých středních škol výrazně poklesla a je třeba tady nastavit nějakou nepodkročitelnou laťku, kterou ten maturant a ta střední škola musí splnit. Takže to, co píše Jiří Zlatuška, je, myslím, správné, ale já se nedomnívám, že by se mělo říkat, že státní maturity jsou mrtvé. Státní maturity by měly být dále rozvíjeny, ale bez těch velmi závažných chyb, o kterých můžeme mluvit. Já sice to tak plně, nejsem o tom detailně informován, ale i tak z vnějšího pohledu myslím, že například pan ministr Fiala zcela mi mluvil z duše, když jako jednu, jeden z důvodů, proč odvolal toho pana, toho ředitele té firmy, toho Cermatu za naprosto špatnou komunikaci s veřejností, neuměl tzv., teď mluvím v uvozovkách, ty státní maturity prodat, působil velmi až takovým arogantním dojmem, mně připadalo a to není dobré v takhle závažném rozhodnutí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Souhlasíte také s názorem, že maturity coby přijímačky jsou vlastně pasé nebo mrtvé?

Václav PAČES, Ústav molekulární genetiky Akademie věd ČR
--------------------
Pro letošek určitě a je to škoda, neměly by být. Mělo by to do budoucna být právě velmi významnou pomocí pro vysoké školy při přijímání na ně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V testech pátých a devátých tříd uspěla většina škol v angličtině a matematice na 41 až 60 procent, v češtině pak na 61 až 80 procent. To jsou informace České školní inspekce, která tu generálku testování organizovala. Největší problém, jak se ukázalo, dělala dětem matematika. Ty testy měly ověřovat minimální úroveň požadovaných znalostí. Měl by je zvládnout i čtyřkař. Ale například matematiku napsalo s úspěšností 81 až 100 procent jen 6 procent páťáků a 2 procenta deváťáků. Překvapuje vás to?

Václav PAČES, Ústav molekulární genetiky Akademie věd ČR
--------------------
No, taky mi to nepřekvapuje příliš, protože i tady na těch základních školách, myslím, že se hodně uvolnila taková ta, já bych řekl skoro učitelská kázeň, to znamená určité penzum učiva probrat, ale ne nabiflovat to ty studenty, ty žáky v tomhle případě, ale opravdu v nich rozvíjet takové ty kognitivní vlastnosti, to znamená i logické myšlení hlavně, to je v té matice nejdůležitější. A mě to překvapuje, protože co si vzpomínám, tak v dřívějších dobách naši, teda teď nemluvím o středoškolácích, ale o těch žácích těch základních škol, vždycky si velmi dobře vedli v různých soutěžích. Já to nemám nějak statisticky podchyceno, ale tenhleten dojem z toho mám. Prostě s výukou u nás se musí něco dělat, nějaké standardy musí být nastaveny. Ale na druhé straně takový ten volný výukový systém, který třeba vidíme v některých státech, třeba v Norsku. Jeden můj kolega žil teď dlouhou dobu, myslím 8 let byl v Norsku, kde byli i s malými dětmi a nakonec přešel zpátky do České republiky, je to teda můj kolega vědec a ten jeden z důvodů, proč se vrátil, byl ten, že se domnívá, že tam škola, výuka v Norsku, že je příliš benevolentní, že ty děti prostě ještě neumějí číst ve čtvrté třídě a tak dále. Takže ono je to všechno komplikované, každopádně myslím si, že je důležité pro nás pro všechny a zejména pro budoucnost naší Evropy, Čechů všech, aby se tomu vzdělání věnovalo daleko víc pozornosti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Podle paní Vedralové ze společnosti Scio kantoři u nás učí hlavně tak, že látku odvyprávějí. Děti ale spíš dávají přednost názorné výuce, u které si mohou různé věci třeba osahat nebo se u toho hýbat. Považujete to za krok správným směrem a chybí u nás právě tento typ výuky?

Václav PAČES, Ústav molekulární genetiky Akademie věd ČR
--------------------
Naprosto. To se říká, že když se někdo něco naučí, tak to zase zapomene. Ale když někdo něco dělá vlastníma rukama, tak většinou si to pamatuje. To je to, co vždycky jsem si myslel, že by mělo být třeba konkrétně při výuce chemie a fyziky, názorné pokusy, ať už ve třídě, ale takové, kde ti žáci to sami dělají, ne kde jim to profesor jenom předvádí. I to je dobré, kromě, jako lepší než jenom přednášet, anebo číst si to z učebnice, ale je to samozřejmě nákladné. Ty školy na to musí mít peníze, aby měly, aby si kupovaly pomůcky kvalitní, to se taky musí každým skoro rokem inovovat a tak dále. Ano, myslím si, že taková výuka velmi silně založená na vlastních například experimentech a práci studentů je ta nejlepší.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže tak by měla vypadat moderní progresivní výuka v našich školách?

Václav PAČES, Ústav molekulární genetiky Akademie věd ČR
--------------------
Jednak, a potom opravdu je zapotřebí, aby v hodinách matematiky kupříkladu a fyziky se dbalo víc než na naučení se nějakých vzorečků nebo nějakých postupů, aby se zejména jako studenti měli rozvíjení logického myšlení. To je obtížné, to není vůbec snadné a také je třeba si uvědomit, že ne každý má k tomu, jak se říká, buňky, že. Jsou lidé, kterým matematika vždycky bude dělat potíže, vždycky budou mít potíže s logikou. Zrovna tak jako jsou lidé, kteří nemají hudební sluch, a proto nebudou pravděpodobně, nepůjdou na konzervatoř. S tím je také třeba počítat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jinak problémem je prý také to, že rozličné styly výuky se na pedagogických fakultách také příliš neučí. I tam může být kámen úrazu.

Václav PAČES, Ústav molekulární genetiky Akademie věd ČR
--------------------
Může tam být kámen úrazu. Já nechci říct, že by těmi státními maturitami nebo tím, o čem jsme tady mluvili, se mělo na všech gymnáziích a na všech základních školách učit úplně stejně. Naopak, ten, to, co do toho vkládají ti učitelé, pokud jsou dobří a já opakuji tady na tomto místě už poněkolikáté, že já považuji povolání středoškolského profesora za jedno z nejvýznamnějších pro společnost, a je dobré, když takový skutečně kvalitní profesor dá do té výuky své vlastní metody nebo třeba právě ty pokusy a tak. Čili ne to úplně všechno unifikovat, to v žádném případě, ale jakési penzum, které by měl splnit každý maturant, tady musí být a mělo by být kontrolováno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Soudě podle těch výsledků testů matematika školáky u nás příliš nebaví, na rozdíl od vědy. Teď trochu narážím už na naše další téma, projekt Věda nás baví. To je vlastně projekt pro děti, který i vy jste podpořil nebo je vám velmi sympatický.

Václav PAČES, Ústav molekulární genetiky Akademie věd ČR
--------------------
Ano. To je projekt, který sem ze Spojených států přinesl Charles Peake, což je manžel té naší političky Karolíny Peake, a který mě oslovil se svými kolegy, zda bych se nepodíval na ten jejich projekt Věda nás baví. A co to je za projekt. Je to vlastně zase tábor, letní tábor pro děti, kde je taková směs zábavy, sportu, ale zároveň právě té výuky, nenásilné výuky příkladem, tím, že se jde do přírody, ale i dělají se tam jednoduché zajímavé experimenty. Musí být ty experimenty zajímavé a musí je dělat každý. Nemůže to být tak, že 20 dětí stojí okolo jednoho, který to dělá, ti se většinou nudí a ti vzádu se na to ani nedívají. Čili zase, je to poměrně nákladné, musí se tam k tomu samozřejmě koupit, já nevím, jestli přístroje, chemikálie, teď je bezpečnost práce s tím spojená. To je velmi významná, podle mého názoru alespoň, aktivita, která by měla být podpořena, protože taky škola nemůže poskytnout všechno v této oblasti. Já myslím, že je dobré, aby se mimoškolní aktivita, u těch dětí, které o to mají zájem samozřejmě, aby se rozvíjela. Já si vzpomínám, že jsem, když jsem byl žák, tak v Gröbovce, v té vile, která byla zabavena někomu po válce, tak tam byl tzv. Dům pionýrů a byly tam kroužky, byly tam místnosti, byl tam fotografický kroužek, byl tam modelářský kroužek. Já už si nepamatuju všechno, co tam bylo. Já jsem tam chodíval a bylo to úžasné. Byly tam prostě, já už teď nevím, jestli to byli učitelé nebo kdo to byl, kteří vždycky ten kroužek měli na starosti, a děti si tam mohly dělat právě v tom kroužku tu činnost, která je bavila. Bylo to dobrovolné, nikdo tenkrát nás nenutil tam chodit a myslím, že něco takového tady dneska chybí. Tenkrát to bylo zdarma. Dneska, samozřejmě pro ty rodiče nebo pro ty děti to bylo zdarma, někdo to samozřejmě platit musel. Dneska si to teda musí platit ti rodiče pro děti sami. To pravděpodobně, pokud to jsou únosné ceny, není zas takový problém nebo neměl by alespoň být, ale tato mimoškolní činnost, která podchytí ty děti, které mají zájem o něco, které mají k tomu třeba i talent, tak je velmi důležitá. Myslím, že běžně se to dělá v těch liduškách, v těch lidových hudebních školách, které jsou výborné a je to aktivita, která právě podporuje talent, hudební talent u dětí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaký je, pane profesore Pačesi, zájem té nejmladší generace právě o vědu a o tyto kroužky, o interaktivní výuku?

Václav PAČES, Ústav molekulární genetiky Akademie věd ČR
--------------------
Tak to je vždycky menšina v té třídě. Že by se o matematiku, že by matematika byl ten nejpopulárnější předmět ve škole ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Chemie třeba, fyzika.

Václav PAČES, Ústav molekulární genetiky Akademie věd ČR
--------------------
No, ani ta ne, ani ta ne. Já myslím, že to vždycky je několik dětí, chlapců nebo děvčat, které prostě to baví. Já jsem byl jedním z nich. Mě vždycky velmi bavila chemie, doma jsem měl tenkrát, to si pamatuju, že jeden z nejlepších dárků, které jsem dostal jako malý kluk, byla taková škatule, pokusárna jsem tomu říkal, kde byl stojánek na zkumavky a byly tam jednoduché pokusy, jednoduché návody na to a mně se to strašně líbilo, dělal jsem to hrozně rád. Už tenkrát možná mě to podchytilo, že jsem později vystudoval chemii.

redaktor
--------------------
Posloucháte Jak to vidí genetik Václav Pačes. Záznam tohoto pořadu si můžete poslechnout už za hodinu v audioarchivu na našich webových stránkách. Needitovaný přepis dnešní debaty najdete už zítra také na našich internetových stránkách na adrese 2.rozhlas.cz.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nad vztahem vzdělanosti a prosperity se zabývá projekt, respektive studie Národohospodářského ústavu. Jaké souvislosti při tom běžném pohledu na tuto problematiku si ani neuvědomujeme, pane profesore Pačesi? Mám na mysli vztah mezi vzdělaností a hospodářským růstem.

Václav PAČES, Ústav molekulární genetiky Akademie věd ČR
--------------------
Ano. Mně se dostala do ruky, poslali mně to kolegové z Národohospodářského ústavu Akademie věd, ten projekt se jmenuje Idea a nazývá se Dopad vzdělanosti na dlouhodobý hospodářský růst a deficity důchodového systému. Dokonce se tam ten vztah mezi vzdělaností a růstem nebo nerůstem důchodů nějak kvantifikuje. Tak já předem musím říct, že já nemám velkou důvěru v nějaké takové absolutní žebříčky a absolutní čísla, zejména v těchto oblastech. Ono i v těch žebříčkách vědecké výkonnosti to není tak úplně jednoduché je sestavovat. Ale tady u společenských věd to je pravděpodobně to nejobtížnější. Nicméně tato studie Idea celkem dost přesvědčivě ukazuje alespoň to, čemu se dneska říká trend. A sice, že ty státy, které opravdu do vzdělání, od prvních tříd až po vysokoškolské vzdělávání, investovaly nejenom vysoké částky finanční, ale také přitáhly ty nejlepší lidi, aby třeba učili na vysokých školách, vědce, kteří potom v tom doktorském studiu působí na nově vznikající vědeckou generaci, takže tyto státy také mají rychlé tempo růstu svého hrubého národního produktu. Teď co to je hrubý národní produkt. To je taky takové číslo, které o kvalitě života vypovídá jenom částečně. No, ale když se podíváte zrovna třeba na takové Finsko, které se tam, s kterým se také srovnáváme, tak Finsko na tom nebylo vůbec dobře ještě v 80. letech, oni měli také tu smůlu, že byli těsně u Sovětského svazu, jsou hodně na severu, na druhé straně bylo velice rozvinuté Švédsko. Myslím, že také neměli zrovna na růžích ustláno. A přesto tam se právě dali tou cestou podpory, vzdělávání, ale znovu říkám, to nebyla jenom záležitost investic do toho vzdělání, že se třeba zvýšily platy učitelům nebo že se vybavily školy, bylo to celkově i to, že se tam přitáhli ti nejlepší lidé, a že se radili třeba s vědci nebo s pedagogy o tom, jak by ta výuka měla být rozvíjena. No a Finsko přes celoevropskou krizi neustále je na špici růstu životní úrovně a tam navíc ještě se k tomu přidává i to krásné životní prostředí, kterého oni si tak cení. Čili i ta druhá stránka, která leckdy je protichůdná, to znamená budeme si dobře žít, budeme mít vysokou spotřebu za málo peněz, ale budeme mít špatné tady ovzduší a země bude zaplácnutá všelijakými fabrikami, které kouří, zašpiňují řeky a půdu, tak to tam v tom Finsku také dovedli zvládnout. Čili jsou země, jak ukazuje ta Idea, ten projekt, jsou země, které opravdu dokázaly, ale v dlouhodobé perspektivě, to, že když se do vzdělání a do vědy také, do výzkumu dávají finanční prostředky, ale ne jenom finanční prostředky, když se to podporuje i jinak, takže to nakonec v dlouhodobé perspektivě má pro to, čemu se říká well-being, pro tu životní radost já bych skoro řekl, nejenom, že si mohu koupit, kolik chci produktů, ale že žiji ve zdravém prostředí a dokonce i bych řekl v takové zdravé společnosti, kde se moc nekrade, kde jsou lidé k sobě příjemní. Ono to je hodně, záleží to na genech samozřejmě, já jsem genetik, tak asi tohleto budu považovat za důležité. No, ale jsou země, kde se tohleto daří. Obávám se velmi, že u nás to tak teda moc není.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak vidíte ten trend právě u nás v Česku? Ta studie mimochodem v závěru konstatuje, že u nás panuje nízké povědomí o významu vzdělanosti, vzdělávacího systému, ...

Václav PAČES, Ústav molekulární genetiky Akademie věd ČR
--------------------
Ano.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
... reforem. Jak tohle změnit?

Václav PAČES, Ústav molekulární genetiky Akademie věd ČR
--------------------
No, je to pravda. Já také mám ten dojem. Tak zrovna to je to, proč já tak celkem podporuji státní maturity, anebo i ty různé zkoušky. Musí to být uděláno tak, zejména u těch zkoušek řekněme těch páťáků a deváťáků, aby to nebylo stresující samozřejmě, nemá to mít žádný význam pro jejich budoucí život, to je zapotřebí jednoznačně tohleto říct. A u těch maturit už je to trochu něco jiného, tam už ten stres je součástí toho tak, jako u každé zkoušky na vysoké škole a u státních zkoušek samozřejmě, to už je život teda natvrdo. A u nás opravdu to povědomí je nízké, povědomí významu vzdělanosti od těch prvních stupňů až po to vysokoškolské vzdělání. Možná, že my jsme takoví, Češi jsou takoví racionální, hodně rovnostářští, my jsme hodně levicově orientovaný národ si myslím, rovnostářský, nám vyhovoval svým způsobem právě v reálném socialismu tenhleten aspekt a nezbavili jsme se ho ještě. A těch 40 let masírování, že inteligence vlastně je tak trošku zrádná třída, že tady všecko dělá dělnická třída a pracující inteligence se vždycky říkalo, co to je, pracující a nepracující a tak dále a tak dále. Prostě v nám to takhle je a je to třeba to změnit, já si myslím, pokud chceme, aby naše společnost prosperovala.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Doplním e-mail, který přišel z formuláře na webu dvojky od pana posluchače: Měl jsem rád chemii, pokusy jsem dělal s Malým chemikem až do doby, než mi ji na střední škole otrávila učitelka. Matematiku mi nikdo neotrávil a baví mě dodnes.

Václav PAČES, Ústav molekulární genetiky Akademie věd ČR
--------------------
No a tak, jestli mohu, vidíte, to je právě to, jak je důležité, aby středoškolští profesoři byli ti nejlepší, které můžeme získat, aby neotrávili lidem ten který obor. Vždyť to všichni známe, že byli vynikající, měli jsme pravděpodobně všichni vynikající středoškolské profesory, já jsem měl třeba vynikajícího dějepisáře a od té doby se o historii zajímám, no a někteří holt to dokáží otrávit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jakou inspirací by právě v tom kontextu vzdělávání a také podpora vědy a výzkumu bylo pro vás a asi hlavně pro naše studenty setkání s izraelskými nobelisty, kteří byli nedávno v Praze, hvězdy vědy.

Václav PAČES, Ústav molekulární genetiky Akademie věd ČR
--------------------
To bylo báječné, skutečně. To organizovala Akademie věd společně s izraelským velvyslanectvím. Podařilo se sem dostat nejenom 4 nositele Nobelovy ceny za chemii, v podstatě to bylo za chemii, z Izraele, ale další nejenom izraelské skvělé vědce, kteří tady 2 dny přednášeli. Bylo to víceméně zaměřeno na vysokoškolské studenty a odpoledne s nimi měli takové neformální diskuse, kde se vlastně mohlo diskutovat o všem, co kdo chtěl, nemuselo to být o vědě. Já jsem si při té příležitosti tak povzdechl, tak Izrael, se všemi jejich problémy, které mají, má 10 nositelů Nobelovy ceny za vědu. My, Češi, máme jednoho - Jaroslava Heyrovského, a to ještě za práce předválečné. Proč to tak je? Je to jenom tím, že se do vědy dává málo peněz? Já si to nemyslím. Je to tím, že je u nás věda špatně organizovaná, to spíš. Ale kdo ví, jestli to opravdu není tím, že my, Češi, prostě nedokážeme dotáhnout ty výsledky až do těch úplných konců, které potom jsou nějak významné. To, myslím, pro mě bylo poučení z těch diskusí, které jsme tady s těmi nobelisty měli. Ten jeden z nich dokonce měl velké potíže získat finanční prostředky na podporu svého výzkumu a získával je obtížně, ale nakonec se ukázalo, že když měl tu ideu, tu myšlenku a prosazoval ji a nakonec na ní pracoval celý život, tak se ty úspěchy dostavily. A to chci jenom říct, že Nobelova je tedy cena velmi prestižní, ale tady to jsou výsledky, které mají nedozírné praktické výsledky, to jsou ty kvazikrystaly například nebo jsou to všelijaké aplikace, sice chemické a biochemické, které mají velký význam pro medicínu zejména v budoucnosti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaké důsledky, pane profesore, mohou mít pro naši vědu, vlastně návrh státního rozpočtu na rok 2013 počítá s dalším snížením financování Akademie věd o téměř 300 milionů korun.

Václav PAČES, Ústav molekulární genetiky Akademie věd ČR
--------------------
No, to je špatné, to je téměř tragické, protože akademie přišla už v minulém roce o půl miliardy. Čili dovedete si představit, v tom rozpočtu ..., Akademie věd je velká tak velká jako jedna velká univerzita. My získáváme asi 17 procent prostředků ze státního rozpočtu, ale přitom produkujeme 40 procent těch uznatelných výsledků, to je těch výsledků v recenzovaných časopisem a i praktických výsledků, Akademie věd jenom ze 40 procent je financována ze státního rozpočtu. Ostatní peníze získáváme buď v soutěži grantové, české, ale i zahraniční a také z produkce nebo z prodeje licencí, patentů a tak. Přesto tady je návrh na snížení, ačkoliv celková suma na vědu a na výzkum se nesnižuje, ta se naopak malinko zvyšuje a ty peníze, které se mají vzít Akademii věd, mají jít do jakéhosi průmyslového výzkumu, který teda ..., já mám o něm velmi špatné mínění, ne o všem samozřejmě, ale o některých z nich. Já jsem sám byl v některých radách na ministerstvu obchodu a průmyslu a ty projekty, které tam šly, opravdu by měly být, když už ty firmy je chtějí rozvíjet, tak si je mají také zaplatit. Je tedy úplně opačný trend. V zahraničí firmy podporují základní výzkum na univerzitách a tady naopak firmy, jako je ČEZ, žádají o státní dotace na svůj vlastní výzkum. Vždyť je to úplně absurdní. Tyhlety velké firmy by měly naopak investovat samy, buď do svého výzkumu, anebo do smluvního výzkumu třeba v Akademii věd. Takže to je velmi špatné. Jestli se nepodaří tohleto zvrátit, tak to bude znamenat, že Akademie věd bude muset pravděpodobně příští rok propustit 450 svých zaměstnanců, anebo, a toho já se teda bojím velmi, nebude mít peníze na rozvoj a teda ve skutečnosti teda vystavění toho biocentra Biocev a to by byla teda tragédie.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Probereme to u našeho příštího setkání v Jak to vidí s profesorem Václavem Pačesem z Ústavu molekulární genetiky Akademie věd České republiky. Děkuji za vaši návštěvu a budu se těšit na další.

Václav PAČES, Ústav molekulární genetiky Akademie věd ČR
--------------------
Na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na slyšenou se těší Zita Senková a zítra od půl deváté s Vladimírem Krocem bude dění kolem nás komentovat profesor Tomáš Halík. Na slyšenou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.